Wednesday, July 31, 2013

31.7. 2013 Hura za detmi do skolky (Gabi, Zuzi)

Jako kazdy rok tak i tento navstevujeme dopoledne skolku v Kajunjumele. Do skolky chodi okolo 30 deti. Mezi detmi poznavame i zname tvare, mezi ktere patri i nas oblibenec Juma. Deti jsou ve veku od 5 do 7 let, proto jsou mezi nimi individualni rozdily v tom, co uz umi a znaji. Musime uznat, ze to neni snadne ukocirovat tak velkou skupinu deti, obzvlaste tak divokych. Proto obdivujeme sestru Irine, ktera si dokaze snadno a rychlo zbudovat respekt u deti. Vzdy nas potesi, kdyz se po ranu blizime ke skolce a deti krici radosti "wazungu" (belosi) a pritom vesele poskakuji a mavaji rukama.
Bezny den ve skolce vypada asi takto: skolka zacina okolo 8. hodiny. Nejprve se detem venuje sestra Irine a uci je pismena, slabiky, cisla a zaklady scitani a odcitani. Kazde dite ma svuj sesitek, kde si procvicuje jednotlive ukoly. Oproti lonskeho roku jsme u deti zaznamenaly pokroky. Myslime, ze je to hlavne tim, ze se zmenil zpusob vyuky. Kdyz jsme tady byly poprve, deti se ucily mechanicky postupne odrikavat cisla a pismena za sebou. A kdyz jsme se jich zeptaly na konkretni cislo uprostred rady, nebyly schopne odpovedet a musely si to odrikat pekne od zacatku, aby dokazaly rict spravnou odpoved. Nyni kdyz napiseme jedno cislo na tabuli, nektere z deti hned vykrikne a uhodne to. Deti, ktere jeste neumi psat, se zatim bohuzel nechytaji. Obdivujeme sestru Irine, ktera se snazi detem venovat a systematicky jim rozdavat ukoly podle jejich schopnosti. Sestra Irine nam da potom prostor, abychom se detem mohly venovat my.

Nasim ukolem ve skolce je pomoci pri vyuce deti. A proto se snazime deti naucit zabavnou formou cisla, barvy, zvirata, ovoce a zeleninu a domaci potreby ve svahilstine a pote si vse procvicovat. A jelikoz jsou ve veku, kdy si dobre zapamatuji nove pojmy, snazime se je naucit tato slova i v anglictine. Pri vyuce nam pomahaji obrazky, kterymi je skolka vybavena. Mezi nejoblibenejsi cinnost deti patri kresleni, jelikoz je to pro ne vzacne. Zatim mely za ukol nakreslit maminku a ovoce. Zajimavosti je, ze i kdyz dostanou vetsi papir, nakresli pidi obrazek do rosku papiru. Kdyz usoudime, ze deti uz nejsou schopne udrzet pozornost, vybehneme s nimi na dvorek pred skolku a zacneme s nimi tancovat a zpivat: "huhu haha banana koko baobab...", coz je jejich i nase oblibena pisnicka. Take se nam podarilo naucit je ukazovacku Hlava, ramena, kolena, palce ve svahilstine i anglictine. Jejich motoriku se snazime zdokonalovat pomoci her s balonem - hazeni do kruhu, kopani do branky, prihravani si navzajem a pritom vyvolavani nasich jmen pro snadnejsi zapamatovani.


Jeste mame v planu s detmi napr. navlekat koralky, naucit je tvary, anglicke rikanky a zakladni anglicke fraze. Potom, co si s detmi uzijeme dopoledne venku, se jim podava kase, kterou nam vesele nabizeji z jejich usmudlanych hrnicku. Nerady se nechavame premlouvat, ale zatim jeste stale odolavame. Potom co deti naplni sva briska, se sepise absence, spolecne se pomodli a podekuji za uplynule dopoledne a pak uz Safari njema.
Prestoze jsou deti hodne divoke a predbihaji se v tom, kdo nas bude dele drzet za ruku, jsou vdecne za kazdou aktivitu, kterou si mohou vyzkouset.

29.7.2013 Zacina novy tyden (Miska)

Pro me novy tyden pracovne nezacal, ale s radosti vam popisu, jak pracovali jini :-). Budiz mi omluvou moje nove nalezena alergie - alergie na prach. Zkolila me dokonale. Od nedele rana me to laplo a uz me to asi nepusti. Slzi mi oci a neopoustime vlezla ryma, jsem spuchla jako kulicka, boli me hlava a nemam na nic energii, k nicemu chut....coz je pro dobrovolnika a pracovnika Bez mamy dusevni peklo. Skoro cele pondeli jsme prolezela a premyslim z ceho ta alergie vznikla a proc prave ja:-). Uvazuji, ze se budu muset premistit na jine pusobiste, traba do Igogwe, ale nechci sve milovane Mahango opustit, zrovna ted kdyz je tady spoustu prace a veci k reseni. A tak jsem dnes alespon udelala dalsi hokus pokus s ohrevem vody na nasem solarnim pristroji. A musim rict, ze voda se tentokrat nahrala natolik, ze skutecne nebylo mozne v ni udrzet ani spicku prstu. Udelalo mi to radost, ale stale nevime, jestli se znicili bakterie ci nikoliv. Kdyz Chris zhanel zavarovaci teplomer, tak nikdo z prodavacu nevedel vo co go. A tak jsme s holkama vyuzili horkou vodu k prani pradla. Sestry, ktere se na nase pokusy dost nevericne divali, byli skutecne prekvapene a sirotci vyvalovali kukadla. Dokonce se na to prisli podivat i mistni oslici;-).


Odpoledne Tomas a holky smerovali k sirotcinci vymalovat dalsi pokoj. Ja jsem to jistila zdalky, zalezla na stanici, schovana pred prachem. Porad mi klepali na dvere sirotci, aby zvedeli, kde je Tomas. Slibil jim totiz fotbalek. Nakonec se ho dockali a zahrali si tesne pred tim nez jim uplne zapadlo slunce a tma je zahnala zpet domu.

Tuesday, July 30, 2013

26. 7. - 29. 7. Vikend in Mbeya (Radka, Gabca, Zuza)

V patek po pracovnim dopoledni jsme se kolem 15. hodiny s Chrisem vydaly autem do Mbeya, kam jsme vezli potrebnou pomoc. Cesta trvala asi hodinu. Prvni zastavka vedla do mistniho stacionare pro stare lidi k doktoru Magogovi, kteremu jsme vezli leky, bryle a veci pro vdovy a sirotky. Dalsi cesta vedla k bibi, zene od Babu, ktery v soucasne dobe pobyva v Mahangu. Te jsme vezli mast a leky na bolesti kloubu. Dnesni ukol byl splnen, a tak jsme jeli do Chrisova domu, kde nam Chris se Zuzi pripravili vytecnou veceri. Nasledovala kava, ktera nas mela nastartovat po pracovnim dni na zabavny vecer ve viru mesta Mbeya.


 Sobotni dopoledne bylo pracovni, jelikoz jsme navstivili Texas Children'5s Hospital, kam dochazi mistni nemocne deti, vetsina z nich je HIV pozitivnich. Bohuzel zena, ktera zde pracuje, a mohla nam podat vice informaci, byla nemocna. Dalsi navsteva vedla do sirotcince, ktery funguje od roku 1971. Zena, jmenem Anna, ktera ho zde vede, se dnes uz stara o 119 sirotku. Na otazku, kolik mate zde pracovnic, odpovedela, ze zadne, nebot stat je nepodporuje a nemela by je z ceho zaplatit. A tak se snazi vest starsi deti k tomu, aby se staraly o ty mladsi a kazdy vecer ji chodi po praci pomahat jeji syn. Ziji nebo spise prezivaji jen s pomoci a prostredku, ktere jim lide donesou. Nyni je pro Annu dulezite sehnat leky pro divku, ktera je po autonehode a operaci nohy. Potom nas zavedla do male mistnosti plne ruznych veci, obleceni a latek, kde zpoza hromady na nas vykukovala cerna ocka male asi trimesicni Benedicty, ktere zemrela matka. Na rozloucenou nam nekolik deti zazpivalo.



Poslednim zastavenim byla charita, kde jsme cerpali inspiraci pro vybaveni naseho sirotcince v Mahangu. Kolem 15. hodiny skoncilo nase poslani v Mbeya a Chris nas zavezl na misto, o kterem mistni lide z chudych ctvrti nemaji ani poneti. Byl to paradox shlednout v jednom dni na jedne strane chudobu a bidu malych sirotku a na strane druhe hotelovy luxus se sirokym vyberem jidel a drinku s bazenem, tenisovym kurtem, pristavaci plochou pro vrtulnik... Zde jsme si uvedomili silu a moc penez. Toto misto zvane Utengule Coffee Lodge se nachazi v busi blizko zoo, kde se vsude kolem rozlehaji kavove plantaze. Hotovy raj na zemi, pripominajici Zanzibar. Ikdyz jsme si to navenek uzivali, uvnitr nas se misily divne pocity plynouci z techto extremne rozdilnych zivotnich podminek. Setrvali jsme zde az do zapadu slunce, ktery je vsude na zemi okouzlujici.

A dnesni noc? Skvela, v davu rytmicky se pohybujicich se boku cernych hochu :-). Styl jejich tance byl pro nas zahadou - od tance typu koroptev po kralika.
Po protancene noci jsme si doprali odpocinku. Bez snidane jsme pospichali do kostela na trihodinovou msi, pak obed, kava, klid.
Hodnoceni tohoto vikendu? Mise byla splnena a my se mohli pripravit na cestu zpet do Mahanga. Diky Chrisovi mame spoustu nezapomenutelnych zazitku a on jiste taky.
   

Sunday, July 28, 2013

27.7. Salamova metoda (Tomas)

Vsichni to dobre znate...salam krajite postupne, po koleckach az ho snite cely. Presne takovym salamem si pripadam byt. Predevcirem jsem psal o "daru" v podobe pole na pestovani ryze a nasem prispevku na stavbu plotu kolem vodarenske veze. Dnes za mnou starosta prisel, ze by potrebovali jeste novy spinaci plovak, protoze stary je rozbity. Jsem zvedav s cim prijde priste, mozna budeme stavet novou vodarenskou vez... Aby toho nebylo malo, prisel za mnou odpledne jeste hlavni kopac vodovodni pripojky do sirotcince, ze cena vykopu, na ktere jsme se dohodli, je mala a ze chteji vice, protoze zjistili, ze jde o delsi vzdalenost nez si puvodne mysleli (nezaujatym ctenarum podotykam, ze to zjistili pote, co vykopali asi 50 m pripojky). Rekl jsem jim, ze pokud se jim to nelibi muzou jit... tak uvidime, mozna budu tu pripojku kopat sam. V tom pripade se vratim domu jako sampion v kulturistice. Poznamka pro Michala: zacni masirovat svaly, kamo.
V poledne jsme se s Miskou opet pustili do solarniho ohrivace vody. Tentokrat jsme si vyrobili z armatury korpus, ktery jde lepe natacet dle pohybu slunce. Voda byla horka, ale nevime, jestli prosla varem. Zitra to zkusime znovu a misto plechovky, na ktere hrnec stoji vyrobime neco svetla prostupneho, aby se hrnec zahrival i ze spodu.


S Miskou jsme sli odpoledne do sirotcince, chteli jsme vymalovat dalsi pokoj v sirotcinci, ale nebylo cim. Vsechny valecky jsou cinske smejdy a jsou znicene. Mame spotrebu 1 plechovka barvy a 1 valecek na 1 pokoj. Tak jsme alespon blbli s klukama a pomalovali jsme je v obliceji na masaje.

Po navratu si nas odchytla sestra Epifanie, aby nam ukazala policka, ktera potrebuji oplotit, aby se tam nedostaval dobytek. Minule jim tam vlitly mistni kravy a pozraly, co se dalo. Ayubu, ktery ze vsech sirotku pracuje nejtvrdeji a na policku stravil spousatu casu, kdyz to zjistil, rozplakal se a chtel volat policii. Epifanie si uz nekolikrat ztezovala na mistnich uradech, ale po nekolika marnych pokusech o napravu to vzdala. Nyni nas prosi, jestli bychom nepomohli s oplocenim. Musime zjistit, kolik stoji metr pletiva a uvidime. Bylo moc hezke videt, jak se kluci o policko staraji, jak jsou hrdi na to, ze si dokazou neco sami vypestovat. Epifanie ma plan, ze kazdy sirotek, ktery bude v sirotcinci, bude mit sve male policko, na kterem bude sam pestovat a ucit se.



26.7.2013 Pohrebni den (Miska)

V patek rano byl na stanici rozruch, zahy jsme se dozvedeli, ze zemrel soused, manzel Mamy Ashi. Z oken stanice bylo videt jak se u jejich domu srocuji davy...ozyval se plac, krik a lamentovani. Po snidani se chystal Chris s Tomem vyjadrit soustrast pozustalym a my holky jsme se take pridaly, protoze mamu Ashu zname a je to mila a hodna africka zena. Vsichni jsme se vydali smerem k nim, ale krome Chrise jsme byli vsichni trochu narozpacich, obzvlaste kdyz jsme se dovedeli, ze pohreb bude trvat 3 dny. Vrtalo mi hlavou jak v takovem horku ve vesnici bez elektriny, chteji telo neboztika prechovavat. CHRIS mi vysvetlil,ze muslimove pochovavaji telo jeste v den umrti, coz me trochu uklidnilo. Blizili jsme se k domu, kde zrovna kulminoval narek. Lide chodili do chyse, zrejme rozloucit se se zemrelym. Ani nedokazu popsat, jak me prekvapily emoce, predevsim u muzu, protoze u zen se to ocekava, ze jsou placky. Kdyz jsme vchazeli do prvni mistnosti chyse, ritil se ven muz s velkym krikem a narkem, prastil se do dveri a jeho narek neustaval. Venku mohutne vzlykaly dalsi divky v pristresku kdosi tisil hystericke projevy zen, pod sterchou se v slzach valeli jini muzi - nekteri stezi popadali dech. A vsude okolo byly jiz desitky pohrebnich hostu. Vesli jsme do prvni mistnosti, kde se modlily zeny, vsem jsme podali ruku se slovy ,,POLE''....coz je vyjadreni politovani. V mistnosti s neboztikem byl naval a ozyvaly se odtamtud nezvykle bezprostredni emoce, a tak Chris usoudil, ze cpat se tam by nebylo uplne nejvodnejsi, takze jsme toho byli usetreni. Venku jsme museli jeste nejaky cas setrvat u domu, protoze ihned odejit by nebylo vhodne. Jako hostum nam ihned uvolnili lavicku a zidlicky. Behem toho jsme se dozvedeli, ze to byl pomerne vyznamny clovek z vesnice. Muslim, puvodne bohaty, ale kdyz pojal tri zeny za manzelky, zchudnul. Tady v Mahangu je opravdu vyjimecne mit vice zen, prestoze je tu vetsina muslimu. Je to velmi chuda oblast a temer nikdo si to nemuze dovolit. Pred casem dostal mrtvici, nemohl se temer hybat, ale na co umrel nikdo vlastne nevi. Narek v dome postupne utichl, ale zase vzdy kulminoval jak se objevil nove prichozi host, obzvlaste pokud patril k blizke rodine. Slunce se vyhouplo uz vysoko na oblouhu a nemilosrdne prazilo. Zacal se stavet stan (pristresek), aby tam hoste cely den vydrzeli. Jenze staveni probihalo, jak jinak nez poafricku, nejdriv se kdesi vyhloubily jamy a do nich zapichaly bambusove tyce a pak se prislo na to, ze plachta pres ne prehozena se neda nikde poradne zakotvit a tak se zacalo na novo, tentokrat z jineho konce. Pro Afriku totiz spise plati:,,nemer a trikrat rez":-). Take se tady varilo pro vsechny hosty jidlo...vetsi kuchyn pod sirym nebem jsem nevidela. Kvuli ramadanu se jedlo az po setmeni.




Celkem jsme tam setrvali asi hodinu a pak jsme se rozesli ke sve kazdodenni praci. Gabca sla do skolky, tentokrat v doprovodu Radky a Zuzky, ja, Tomas a Chris jsme se odebrali k sirotcinci domalovat vnejsi stenu u servisni budovy, vnitrni strany dveri,... Kdyz se k nam pak pripojily holky, stihlo se jeste pred obedem natrit podkladovovou barvou okna.
Po obede nas holky opustily: Chris pozval vsechna svobodna devcata na vikend do Mbeya. A mel byt zahajen uz dnes vecer poradnou africkou diskotekou. Avsak jako spravne dobrovolnice Bez mamy nesmerovaly do Mbeya jen za pouhou zabavou, ale take predat pomoc skupine senioru v podobe leku a bryli od darcu z Ceske republiky ( zdravotni skola ve Frydku-Mistku, atd.) a financni podpory od klubu 75 (Iveta Holoubkova a spol.) v hodnote 5200 Kc, coz je 400 000 TZS. Take navstivili katolicke centrum, abychom se inspirovali vyrobou stolu a lavic pro sirtocinec a v neposledni rade se ucastnily akce, ktera byla v Mbeya poradana pro sirotky na spestreni volneho casu. Ale o tom vsem nam jeste budou jiste barvite vypravet.
Ja a Tom jsme odpoledne dokoncili podkladovy nater oken a sli jsme chystat promyslenejsi konstrukci solarniho varice, tak at nam ho nebere vitr a tak at jsou spravne nastveny uhly. Diky duvtipnemu darku pro sirotky (sada pravitek od manzelu Albrechtovych), jsem si mohla udelat nazornejsi predstavu o tom, jak by se mel takavy varic, pro tropickou trajektorii slunce, konstruovat. Ted uz mame lepsi material...zitra jdeme na novo do toho!


Friday, July 26, 2013

25.7. Poctvrte a pokazde jinak (Tomas)

Jsem v Africe poctvrte, a pokazde me prekvapi. Tentokrate me dostali mistni funkcionari. Rano jsem mel schuzku se starostou Malawatu, vesnice ktera se oddelila od Mahanga, a kde nyni stavime centrum. Setkali jsme se u babua, kde mi rekli, ze na pristim shromazdeni obce (neco jako zastupitelstvo slozene ze vsech obcanu obce) se projedna dar obce sirotkum v podobe lanu pole, na kterem muzou pestovat ryzi. Krasna myslenka. Jde o lan, ktery sousedi s tim, kde uz ryzi pestujeme, takze s radosti prijimam. Jeste jsem ani nestihl podekovat a pred ocima mi na stole pristava rozpocet na vystavbu nejakeho plotu kolem vodarenske veze, ktera zasobuje pitnou vodou celou vesnici. Shodou "nahod" budou na stejnem shromazdeni projednavat i tuto zalezitost a ptaji se, jestli jim s naklady nepomuzeme... inu, co nam zbyva, pomuzeme, at se jim lepe hlasuje o nasem daru.

Dopoledne zacali kopat tri manici z Mbeyi vodovodni pripojku k sirotcinci. Nutno dodat, ze mistnim se do tak tezke prace nechtelo. Navic, zacina se kopat podruhe, protoze poprve po asi 200 m zjistili, ze vykop vede pres ryzove pole a kdyz se bude pole upravovat na setbu, muzou narusit pripojku. Tohle me uz ale prekvapit nemohlo.
S hlavnim stavitelem jsme diskutovali odhadovane naklady na rozestaveny divci sirotcinec tak, aby pred obdobim destu byl pod strechou. Dozdivame pricky a bude se delat venec. Nejvetsi naklad bude strecha. Chybi cca 80.000 kc, ktere budeme muset dat behem nasledujicich 3 mesicu dohromady.
Od starostu okolnich vesnic jsme dostali odpoved na nasi vyzvu, aby nam poslali seznam sirotku, ktere navrhuji zaradit do naseho programu. Pristi tyden je zacneme objizdet a zjistovat v jakych podminkach ziji, abychom vybrali nejpotrebnejsi.
Kolem obedu se zvedl takovy vitr, ze se venku nedalo nic rozumneho delat. Holky pripravily zasilku leku pro stare lidi kolem dr.Magoga v Mbeyi a zitra jim vse predaji vcetne financni pomoci poslane sponzorem z CR.

Miska pripravila solarni ohrev vody a to tak, ze vzala alumatku, vytvorila obloukve tvaru kornoutu a doprostred umistila pujceny cerny hrnec. Kdyz bylo vse pripravene a do hrnce se nalila voda, zjistili jsme, ze voda vyteka, protoze je hrnec deravy...taaakze kupujeme hrnec a natirame ho nacerno. Zitra to zkusime znovu, jen tak se odradit nenechame.


Streda 24.7.2013 (Radka - Latini - this one - prezdivky, jelikoz v Africe neumi vyslovit jeji jmeno)

Po rannim ritualu a snidani jsme se dnesni dopoledne rozdelili. Jelikoz zde prespal Chris, vyrazili s Tomem do Igurusi nakoupit dalsi barvy na malovani. Mezitim Radka s Misou natirali dvere na zeleno. Gabca navstivila materskou skolku a Zuzi se sla podivat se sestrou Honestou do dispenzare. Pak se obe po domluve pridaly k nam a spolecne jsme pracovaly na kuchyni v sirotcinci asi do pul druhe. Pri praci si GZ povidaly anglicky. Ostatni si uzivali praci bez jakychkoliv myslenek. Domalovaly se sokly na stene cernou barvou a okna na bilou a zelenou. Po obede Chris odjel a my jsme si po kave a malem odpocinku opet rozdelili ukoly. Misa s Tomem se vydali malovat pokoj v sirotcinci, aby zjistili, kolik barvy je treba jeste dokoupit. A jelikoz jsme den predem slibily sestre Epifanii, ze upeceme placky, ktere jim loni tak chutnaly, tak RZG zustaly na stanici a pripravovaly veceri. Kdyz TM byli s pokojem hotovi a vratili se na stanici, bramboraky se uz pekly na plotne a vsichni se uz mlsne olizovali. Vsak take Abu, Ajubu, Jacobo a James behem peceni pobihali po kuchyni a devcata jim s radosti placky davaly. Kdyz prisel cas vecere, nase skupina si pomlaskavala u stolu a to byla zaslouzena odmena za pracovni den. Pak uz nasledovala jen koupel a supky do postele nabrat sily na dalsi den. Sladke sny.

Wednesday, July 24, 2013

Plnou parou vpred 22., 23.7. (Miska)

Uz po Tomove nedelni prohlidce bylo vic nez jasne, ze behem naseho pobytu se sirotcinec do provozu neuvede. Veci z africkeho pohledu dokoncene, jsou z evropskeho pohledu temer neschopne provozu:-). Nejen ze nebyly budovy sirotcince a jidelny vymalovany omyvatelnou barvou, ale vubec nebylo dovedena voda k budovam. Pocatecni prace byly v obdobi destu preruseny prace kvuli praci na poli a po nich se zahy zjistilo, ze planovany vodovod musi vest jinym smerem. Nez se rozhodlo jakym, byla tu nutnost sklizne urody a v te dobe nebylo mozne sehnat pracovni silu. V kuchyni chybi pece, drezy, v sirotcinci nejsou dokoncene police....No a tak to je.
Jako spravny Bezmamy tym jsme nabehli a zacali s tim, co jsme schopni udelat vlastnimi silami...malovat. Pondelni dopoledne sice bylo ve znameni trideni leku, ale odpoledne patrilo podkladove bile barve v jidelne a kuchyni Centra pro sirotky. Jeste pred obedem nas navstivil Babu spolecne s Miadim, ktereho si pripravil jako manzela pro Gabcu :-). Ne, ze by prisli kvuli tomu, ale bez v vtipu na tento ucet se to neobeslo. Kdyz jsme namitala, ze ma sestra krestanka si nevezme muslima, rekl ze kvuli ni zmeni sve vyznani a stane se krestanem. Neni to laska jako tram:-)?
Jeste pred obedem jsme se vydali k sirotcinci. Pustili jsme se do prvniho nateru podkladove bile barvy. stropy jsou asi 3 m vysoke, ale k dispozici nejsou zadne stafle. Chris vezme prvni tri dlouhe tyce, ktere nasel a dela nam z nich teleskopicke hole s valecky. Nemame ale nic, na cem bychom valecek otreli od barvy, takova vec se tu proste neresi. Duchapritomny Tom vymyslel zlepsovak....ze 4 latek se udelal ramecek a dovnitr se dalo pletivo. Jelikoz jsme si nechteli umazat vlasy, dali jsme si na hlavy sacek a za chvili jsme meli obecenstvo. Tolik belochu pohromade jeste nikdo z mistnich nevidel fyzicky pracovat. A jak nam sla ta prace od ruky! Vsichni prihlizejici se divili, ze jsme zvladli obe mistnosti (kuchyn a jidelnu) behem nekolika hodin



V utery prace probihala obdobne, ale malovalo se od rana. Druha vrstva bile barvy, plus nater dveri, odpoledne nater zelenou nesmyvatelnou barvou.

Behem techto dvou dni na odpocinek moc casu nezbyvalo, coz je dobre, protoze odpocivat jsme tady neprijeli. Bohuzel jsme jeste nemeli moc cas hrat si s mistnimi detmi, ktere uz netrpelive vyhlizeji, co se bude dit. Nektere z nich nas poznavaji i jmenem - to se mi stalo poprve, a to uz jsme zde v Mahangu pocvrte.



Tuesday, July 23, 2013

Prvni den v Mahangu 21.7. (Miska)

Touhu vstat brzy prekonala unava, ja a Tomas jsme dohaneli spankovy deficit. Protoze je nedele, vydali jsme se se sestrami a detmi na katechezi do Mahanga. Radka africkou katechezi absolvovala poprve. Vubec bych se nedivila kdyby ji to prislo neunosne dlouhe,ale my ostatni uz jsme si pomerne zvykli. Znovu nas prekvapil narustajici pocet krestanu, urcite budou brzy muset dodelat dalsi lavice. Po dvou letech konecne povesili zaramovany obraz!!! To je uspech!!! Kdyz jsme dorazili zpet na misii,bylo uz 13:30. To znamenalo,ze obed nebude driv nez za dve hodiny. A tak se stalo. Cas jsme vyuzili k trideni krabic s leky a ostatnim materialem. Leky jsme museli opatrit kratkym anglickym navodem,aby tomu mistni zdrvotnici rozumeli. Mezitim nas navstivil Babu, aby rekl Gabci  a Zuzce, ze zpet domu nejedou a ze tu musi zustat nejmene 3 roky a pomahat lecit stare lidi v Mbeyi,kteri jsou vydani napospas chudobe a svym nemocem. Ja a Tom jsme protestovali, slibili jsme tatkovi, ze se Gabca vrati, a ze se tu neuvazene neprovda:-). Babu to samozrejme vymyslel do posledniho detailu...ze Zuzka si vezme Chrise a Gabca Kibandu (stavbyvedouci na sirotcinci). Kdyz jsme zjistili, ze Kibanda je jiz zenat,tak babu pohotove nabidl Gabci ruku Miadiho. A to neluvim ani o tom,ze se mi predeslou noc zdal sen,ze se tu provdaly vsechny dobrovolnice. A proc vlastne babu chce tak moc Zuzu a Gabcu? No, protoze to jsou zdravotni sestry. O srandu tu zkartka neni nouze.Den ubehl celkem rychle, popisovani leku zabira vzdy dost casu, jeste budeme pokracovat zitra. Radka si stihla s klukama zahrat slibeny fotbalek. V 21:00 byla vecere a pak uz sladky spanek. A jako pohadku na dobrou noc, nam povedel Tom, o tom jak mu sestra vykladala story o prepadu kurniku hadem: Jednou vecer se ozyvalo z kurniku podezrele nerikani slepic. Sestra se sla podivat, co se deje. Otevrela dvirka a v kurniku se hbite otacel had. Nebyl to jen tak ledajaky had, ale kobra. Merila asi 3 m; jak se takove potvory zbavit? Nakonec ji starsi sirotci zabili, tak ze na ni shodili nejakou kladu a pak ji usekli hlavu. Nez se tak vsak stalo, tak vsechny slepice byly kaput. .....Tak se mi zda, ze tady v Africe se resi skutecne problemy.


Cesta do Mahanga 18.7.-20.7. (Miska)


Cesta do Mahanga byla dlouhá, pro 4 z nas zacala 18.7. v 6:20 na Severní Moravě. Radka se k nam pripojila na letisti v Praze. Michal letos nasi sestavu obohoti az za 2 tydny. Sest hodin jsme leteli do Dubaje, kde nas o pulnoci privitala teplota 37 °C. Na dalsi let jsme cekali 11hodin, nekteri spali,jinym byla zima na preklimatizovanem letisti. Let z Dubaje do Dar es Salaamu trval necelych 5 hodin. Formality na letisti byly zdlouhave,ale nejhorsi nas teprve cekalo. Pri odchodu z letiste byli zadrzeny nase baliky s hum.pomoci,ptali se nas na to jestli privazime leky. Samozrejme je mame,ale bohuzel nam tentokrat chybelo lejstro podepsano doktrem. To mohl byt velky problem...ale urednice byla vstricna a nechala se presvedcit telefonatem s Chrisem,ze to skutecne smeruje na pomoc potrebnym. Než jsme se dostali na hotel ubehlo nekolik hodin v zacpe. Noc jsme stravili v tropickem klimatu Daru,ale bylo to o 10 ° lepsi nez v Dubaji. Za to kdyz clovek srovnaval zachody na letisti v Dubaji a na hotelu v Daru,bylo to jako nebe a dudy. V Dubaji: evropska misa, vyhrivane prkynko,vrouci voda v mise,bidetka u kazdeho zachodu. V Daru: spinavy turecky zachod s pofidernym splachovadlem, umyvadlo z vysroubovanym odtokem,ledova voda ve sprse. Rano jsme vstavali v 4:30,abychom mohli odjet v 6:30 busem na jih Tanzanie do Mahanga. Cesta trvala 11 hodin,ale konecne jsme byli tu mezi nasimi blizkymi.



Tuesday, July 16, 2013

Před odjezdem - červenec 2013



Letošní mise se zúčastní Bez mámy tým nakonec téměř v obvyklém složení: Tomáš, Miška, Michal, Gabča, Zuzka a naše nová dobrovolnice Radka. Většina z nás vyráží ve čtvrtek 18.7., na místo působení do Mahanga dorazíme 20.7. večer.


HLAVNÍ CÍLE:

1. Spuštění provozu Centra pro sirotky Mahango (ubytovny pro chlapce):  v komunikaci s Chrisem a řeholním řádem sestavit řád centra, příjmout další děti do projektu Adopce sirotků, zajistit personál, ...
2. Asistence výuky v mateřské školce poblíž Mahanga
3. Výpomoc v dispenzáři (ošetřovně)
4. Práce v sirotčinci v Igogwe - předání humanitarní pomoci a dlouhodobější výpomoc
5. Předání humanitární pomoci skupině seniorů v Mbeyi a skupině pomáhájící albínům (děkujeme klubu 75 za jejich aktivní přispění a pomoc)
6. Údržba stávajících budov (misijní stanice, malý sirotčinec, mateřská školka)
7. Školní a mimoškolní aktivity s místními dětmi

JAK MŮŽETE POMOCI BĚHEM NAŠI MISE VY?











ČLENOVÉ MISE:


Tomáš Gongol - předseda sdružení Bez mámy, proděkan Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, délka pobytu 1 měsíc, hlavní úkol: spuštění provozu Centra, údržba stávajících budov; motivace: "Nemůžu se ztotožnit s myšlenkou, která se stále hlouběji zakotvuje v naší společnosti, že žijeme jen pro sebe a svět končí na hranicích našeho pozemku. Jsme spojeni s lidmi okolo nás a nezáleží na tom, jestli je to soused z vedlejšího domu nebo vedlejšího kontinentu." 

Christopher Lameck - předseda a jediný zaměstnanec námi zřízené partnerské organizace v Tanzánii: Without Mother Organization, hlavní úkol: celoroční koordinace projektů v Tanzánii







Míša Gongolová - členka sdružení Bez mámy, zaměstnána jako koordinátorka projektů sdružení, délka pobytu: 1 měsíc, hlavní úkol: doprovázení dobrovolníků, projekt Adopce sirotků; motivace: " Do Tanzánie jedu letos po čtvrté. Afrika je pro mě velice inspirativní, učí rozlišovat mezi tím, co je potřebné a co ne - učí skromnosti i schopnosti vážit si obyčejných věcí denní potřeby (vody, chleba, obleční, obutí, ...). Když člověk příjde tam a pohlédne na zpět do svého života, zjistí vlastně, jak se celé věky, jen nesmyslně zaobírá sám sebou. Lidé zde mají skutečné problémy: nemoci, hlad, malou naději na změnu, sirotkům také chybí péče a láska. Snažíme se, aby naše projekty byly systematické a aby inspirovaly lidi tady i tam."




  
Michal Soták - člen vedení Bez mámy, podniká v oblasti renovací dveří, délka pobytu 1 měsíc, hlavní úkol: spuštění provozu Centra, údržba stávajících budov; motivace: "Jsem účastníkem projektů Bez Mámy, protože věřím, že mají smysl i když kolikrát hodně skrytý. Projekty Bez Mámy jsou onou pověstnou kapkou v moři, ale i ty, jak již můžeme být svědky, dokáži vytvořit životodárný potůček. "




Gabča Gongolová - dobrovolnice Bez mámy, zaměstnána v Jeslích ve  Frýdku - Místku, délka pobytu v Africe: cca 2 a půl měsíce, hlavní úkol: práce s dětmi v mateřské školce v Mahangu, obchůzka základních škol s krátkým výukovým programem na téma zdravověda / první pomoc, mimoškolní aktivity; motivace: "Nyní pracuji v Jeslích, kde se starám o malé děti. Práce s dětmi mě velmi  baví. Můj velký sen jet do Afriky a starat se tam o děti se naplnil. Letos jedu do Afriky již potřetí. Jsem ráda,že můžu být součástí Bez mámy týmu a pokusit se jako dobrovolník přiložit ruku k dílu. Mou největší motivací a odměnou za vykonanou práci jsou rozzářené obličeje vděčných dětí. Skrze čas trávený s místními lidmi v chudé Africe si uvědomuji, jak dobře se mám.  Afrika se pro mě stává darem, kéž bych mohla být darem také já pro ni."
Zuzka Klusová - dobrovolnice Bez mámy, zaměstnáním sestra na porodním oddělení ve  Frýdku - Místku, délka pobytu v Africe: cca 2 a půl měsíce, hlavní úkol: pomoc v dispenzáři v Mahangu při ošetřování nemocných a nakládání s léky, obchůzka základních škol s krátkým výukovým programem na téma zdravověda / první pomoc, mimoškolní aktivity; motivace: "Letos jedu do Afriky již potřetí. Když jsem jela poprvé, mou motivací byla chuť pomáhat tam, kde je to potřeba a také zvědavost poznat na vlastní kůži život v Africe. Letos mě už tam táhne touha potkat se svými africkými přáteli a opět být součástí jejich každodenního života. Líbí se mi vřelý vztah místních obyvatel k nám bělochům, jejich bezprostřednost rozdávat i ze svého nedostatku. Člověk tam zapomene na všechny starosti tady a soustředí se na život tam. Proto bych chtěla poděkovat hlavně vedení Bezmámy i vedení Nemocnice ve Frýdku-Místku, že mi letos opět umožnila jet do Afriky a přiložit tam ruku k dílu."

 Radka Hojná - dobrovolnice Bez mámy, pracovala v azylovém domě pro matky s dětmi (Most k životu o.p.s.), letošní mise je její první, délka pobytu: cca 2 a půl měsíce, hlavní úkol: práce v sirotčinci v Igogwe, obchůzka základních škol s krátkým výukovým programem na libovolné téma; motivace: "Vždy jsem chtěla pracovat s dětmi, ale po ZŠ jsem nedostala doporučení na pedagogickou školu. Vystudovala jsem tedy strojnickou průmyslovku a pracovala v kanceláři. Postupem času jsem si udělala kurz socialní péče a vystudovala dvouletý kurz speciální pedagogiky pro vychovatele. Ve 20letech jsem prodělala transplantaci kostní dřeně od svého bratra a tehdy se mi změnily životní hodnoty. Jelikož po leukemii nemohu mít vlastní děti, mám potřebu pomáhat druhým, dávat jim lásku a naději na jiný,lepši život."