V patek po pracovnim dopoledni jsme se kolem 15. hodiny s Chrisem vydaly autem do Mbeya, kam jsme vezli potrebnou pomoc. Cesta trvala asi hodinu. Prvni zastavka vedla do mistniho stacionare pro stare lidi k doktoru Magogovi, kteremu jsme vezli leky, bryle a veci pro vdovy a sirotky. Dalsi cesta vedla k bibi, zene od Babu, ktery v soucasne dobe pobyva v Mahangu. Te jsme vezli mast a leky na bolesti kloubu. Dnesni ukol byl splnen, a tak jsme jeli do Chrisova domu, kde nam Chris se Zuzi pripravili vytecnou veceri. Nasledovala kava, ktera nas mela nastartovat po pracovnim dni na zabavny vecer ve viru mesta Mbeya.
Sobotni dopoledne bylo pracovni, jelikoz jsme navstivili Texas Children'5s Hospital, kam dochazi mistni nemocne deti, vetsina z nich je HIV pozitivnich. Bohuzel zena, ktera zde pracuje, a mohla nam podat vice informaci, byla nemocna. Dalsi navsteva vedla do sirotcince, ktery funguje od roku 1971. Zena, jmenem Anna, ktera ho zde vede, se dnes uz stara o 119 sirotku. Na otazku, kolik mate zde pracovnic, odpovedela, ze zadne, nebot stat je nepodporuje a nemela by je z ceho zaplatit. A tak se snazi vest starsi deti k tomu, aby se staraly o ty mladsi a kazdy vecer ji chodi po praci pomahat jeji syn. Ziji nebo spise prezivaji jen s pomoci a prostredku, ktere jim lide donesou. Nyni je pro Annu dulezite sehnat leky pro divku, ktera je po autonehode a operaci nohy. Potom nas zavedla do male mistnosti plne ruznych veci, obleceni a latek, kde zpoza hromady na nas vykukovala cerna ocka male asi trimesicni Benedicty, ktere zemrela matka. Na rozloucenou nam nekolik deti zazpivalo.
Poslednim zastavenim byla charita, kde jsme cerpali inspiraci pro vybaveni naseho sirotcince v Mahangu. Kolem 15. hodiny skoncilo nase poslani v Mbeya a Chris nas zavezl na misto, o kterem mistni lide z chudych ctvrti nemaji ani poneti. Byl to paradox shlednout v jednom dni na jedne strane chudobu a bidu malych sirotku a na strane druhe hotelovy luxus se sirokym vyberem jidel a drinku s bazenem, tenisovym kurtem, pristavaci plochou pro vrtulnik... Zde jsme si uvedomili silu a moc penez. Toto misto zvane Utengule Coffee Lodge se nachazi v busi blizko zoo, kde se vsude kolem rozlehaji kavove plantaze. Hotovy raj na zemi, pripominajici Zanzibar. Ikdyz jsme si to navenek uzivali, uvnitr nas se misily divne pocity plynouci z techto extremne rozdilnych zivotnich podminek. Setrvali jsme zde az do zapadu slunce, ktery je vsude na zemi okouzlujici.
A dnesni noc? Skvela, v davu rytmicky se pohybujicich se boku cernych hochu :-). Styl jejich tance byl pro nas zahadou - od tance typu koroptev po kralika.
Po protancene noci jsme si doprali odpocinku. Bez snidane jsme pospichali do kostela na trihodinovou msi, pak obed, kava, klid.
Hodnoceni tohoto vikendu? Mise byla splnena a my se mohli pripravit na cestu zpet do Mahanga. Diky Chrisovi mame spoustu nezapomenutelnych zazitku a on jiste taky.
Poslednim zastavenim byla charita, kde jsme cerpali inspiraci pro vybaveni naseho sirotcince v Mahangu. Kolem 15. hodiny skoncilo nase poslani v Mbeya a Chris nas zavezl na misto, o kterem mistni lide z chudych ctvrti nemaji ani poneti. Byl to paradox shlednout v jednom dni na jedne strane chudobu a bidu malych sirotku a na strane druhe hotelovy luxus se sirokym vyberem jidel a drinku s bazenem, tenisovym kurtem, pristavaci plochou pro vrtulnik... Zde jsme si uvedomili silu a moc penez. Toto misto zvane Utengule Coffee Lodge se nachazi v busi blizko zoo, kde se vsude kolem rozlehaji kavove plantaze. Hotovy raj na zemi, pripominajici Zanzibar. Ikdyz jsme si to navenek uzivali, uvnitr nas se misily divne pocity plynouci z techto extremne rozdilnych zivotnich podminek. Setrvali jsme zde az do zapadu slunce, ktery je vsude na zemi okouzlujici.
A dnesni noc? Skvela, v davu rytmicky se pohybujicich se boku cernych hochu :-). Styl jejich tance byl pro nas zahadou - od tance typu koroptev po kralika.
Po protancene noci jsme si doprali odpocinku. Bez snidane jsme pospichali do kostela na trihodinovou msi, pak obed, kava, klid.
Hodnoceni tohoto vikendu? Mise byla splnena a my se mohli pripravit na cestu zpet do Mahanga. Diky Chrisovi mame spoustu nezapomenutelnych zazitku a on jiste taky.
No comments:
Post a Comment