Monday, August 5, 2013

3.8.2013 Za sirotky az do buse (Miska)

V sobotu jsme klasicky pokracovali v hledani sirotku z nejblizsich okolnich vesnic. Tentokrat se k nasi obvykle sestave(Tom, Misa, Chris, sestra Edita), pridal jeste Michal. Domluveni jsme byli v Simike, ale s VEO jsme se vydali az daleko za nej, az tam,kde ziji Sukumove, kteri mnohdy nerozumi ani svahilsky. Chvilemi si clovek spis pripadal jako na vyjizdce po safari, ale to jen do chvile, nez se setkal s bidou obycejnych lidskych osudu. Navstivili jsme sirotky Sukumu, ale o nektere bylo pomerne dobre postarano, zili u svych pribuznych, meli zazemi a dostavali jidlo, chodili do skoly.




Napriklad dva sourozenci, bratr a sestra. Staral se o nej dedecek, sice uz to nebyl zadny mladik, ale presto ma dve zeny,10 deti, jeho rodice stale zivi. Celkem pocetna sukumska rodina, ale jejich pomery nevypadaji nejhur. Prostredi nuzne, velmi nuzne, ale meli statecek, chovali kravy, kozy, drubez, meli sypky. Nabizeli jsme, ze sirotkum zaplatime skolne, jenze vzhledem k tomu, ze absolval zakladni skolu s tak spatnymi vysledky, nemuze jit na statni stredni; a soukromou mu nema cenu platit. Jeho opatrovnici rikali,ze nema cenu ho zpet poslat na zakladni,protoze je v uceni nedisciplinovany.


O dalsiho se staral bratr, sam sice mel velkou rodinu, ale posilal sveho bratra na stredni skolu.V Africe je strejda nebo bratr neco jako otec. Navic tito kluci uz byli starsi (cca17let), s jakztak stabilnim zazemim se uz dokazi o sebe postrat sami.
Posledni pripad dneska byl jasny stejne jako u Manena - presun do sirotcince, co nejdriv to bude mozne. Asi 10 lety klucik Fred, bez rodicu je od sveho jednoho roku. Nejprve byl u sve tety, ale ta zemrela pred dvemi lety. Ted zije s dedeckem. Ale dedecek ho nezivi, nema pole, je velmi, velmi stary - jak moc, nevi ani on sam. Jsou odkazani na pomoc sousedu,co jim kdo da, tim se zivi. Klucik byl komunikativni a jako jeden z mala dokazal odpovedet na otazku, co ma rad. Africke deti vetsinou na to neodpovidaji, proste nevi.On rekl, ze ma rad jidlo.Bohuzel se mu vsichni pozorujici smali,ale nam se moc libilo, ze se to nebal rict.


Navstivili jsme misto, kde zije.Vedle domu sedelo na slunci postizene dite; skroucene melo ruce i nohy, tukalo necim o zem. Od pul tela dolu bylo nahe, melo jen tricko, ktere nebylo nikdy prane, velmi silne zapachalo po fekaliich. Stahlo veskerou nasi pozornost od Freda, sestra Editha s nim zacala mluvit, ale on umel jenom jedno jedine slovo: Baba, tzn. tata. Kdyz jsme po chvili zjistili, ze ho rodice opustili (otec je v Mbeya a matka ho nechala u stareho dedecka, hned pote,co ho odkojila a odstehovala se), nahrnuly se mi slzy do oci. Nemohla jsem prestat na nej myslet, slzy se mi kutalely z tvare, kdyz jsem si vzpomela jak vola tati. Jeho tati spis patri dedeckovi, u ktereho preziva. Jak takovemu diteti pomoci, existuji zde ustavy? Na jake urovni vsak takovy ustav muze byt? Bude mu tam lepe nez ve vesnici, kde je na sousedy zvykly a oni na nej (zivi ho)? Ty otazky v nas stale zustavaji a hledame na ne odpoved.

Odpoledne jsme meli namireno do Mahanga, jenze uz jim to trva tri dny a nemohou ty sirotky dat dohromady. Po obede za nami prijel Asubisy Abraham, albin, ktery uz nekolik tydnu uhani Chrise abychom mu pomohli. Chce studovat, neni sice oboustranny sirotek,ale dovedel se o nas od sveho kamarada, kteremu take pomahame. Je to ambiciozni mladik, chce byt politikem, kdyz ne tak minimalne nejakym starostou nebo regionalnim zastupce, jenze propadl u zaverecnych zkousek. Chteli jsme po nem aby premyslel trochu mene abiciozneji, kdyz nema dobre vysledky, tak nam rekl, ze by chtel byt ucitelem. Mluvil solidne anglicky, coz u 20letych kluku neni obvykle. Se svym vzhledem ma zivot v cerne Africe pomerne tezky - i nasi sirotci, kteri dobre vi, ze je to albin, podvedome reagovali tak, ze zacali na nej mluvit anglicky:-). Nase pomoc jemu bude spocivat v tom, ze se pokusime sehnat sponzora,ktery mu zaplati pul rocni kurz s moznosti opakovani zaverecnych zkousek, coz celkove prijde cca na 6000 Kc. A podle toho, jak pak jeho druha sance dopadne,muze se uvazovat o dalsim studiu.

Tak to je pro dnesek vse, kazdy den se neco deje, co prinasi nekonecne podnety k hlubokemu premysleni nad osobnim zivotem, nad tim, co vse mame a co si treba ani neuvedomujeme.

No comments:

Post a Comment