Ze zvedavosti jsme se rozhodly ze tentokrate vyrazime na nedelni msi do Utengule opet se sestrou Epi. Cesta byla klikata a prasna, jelikoz jsme jely na pikypiky (motorka). Prestoze jsme dojely s nejmene pulhodinovym zpozdenim, vubec to nevadilo, jelikoz katecheze se zacala teprv rozjizdet. Mistni schola se opravdu vycajchnovala, hrali opravdu uzasne. Opet jsme si zadelaly na peknou ostudu, jelikoz nas cely kostel vytleskal dopredu pred oltar, kde jsme mely prohodit rec ve svahilskem jazyce. Gabca zabodovala slovy: Tumsifu Yesu Kristu a Habari za kanisani.../Pochvalen bud Jezis Kristus .../ A ostatni pokracovalo v anglictine. Udelaly jsme par fotek a pote uz nasledovala promluva sestry Epi. Po skonceni katecheze nas sestra prekvapila nabidkou navstevy masajske vesnice, ktera se nachazi 5 km od tohoto mista. Sestra sjednala motorky a my se mohly odebrat daleko do buse. Tak tomu rikame Afrika vazeni... Vsude okolo se pasla pocetna stada krav a koz a krajinu zdobily stromy Mahango a baobaby. Po pulhodinove ceste jsme dorazily na misto, kde nas vitaly zastupy masajskych zen v jejich tradicnich satech. Nejprve jsme vsak musely pozdravit nacelnika tohoto kmene, ktery vysedaval pod velkym baobabem. Jelikoz jsme byly neocekavanou navstevou, nezdrzely jsme se dlouho (cca 2 hodiny) ... Zavedli nas do multifunkcni prazdne mistnosti zdeneho domku, ktery jednou slouzi jako skolka a podruhe jako kostel. Postupne se do mistnosti 4x5 m zacaly srocovat vsechny zeny kmene i s detmi. Pote jsme se prostrednictvim sestry Epi dozvidaly ruzne zajimavosti z jejich kultury. Byly jsme zvedave na belosku, ktera si vzala Masaje z mistniho kmene. Je udivilo, jaktoze mame odlisnou barvu vlasu, kdyz bydlime nedaleko od sebe.
Jelikoy jsme nemely muzsky doprovod, tak ani v nasi pritomnosti nemohli byt masajsti muzi, jelikoz je to jejich zvyk. Byly jsme trosku zklamane, protoze jsme se tesily na jejich tradicni masajske skoky, tance a hrdelni zpevy. Proto jsme zdvorile odmitly pozvani na obed se slovy, ze mozna prijedeme znovu.
Jelikoy jsme nemely muzsky doprovod, tak ani v nasi pritomnosti nemohli byt masajsti muzi, jelikoz je to jejich zvyk. Byly jsme trosku zklamane, protoze jsme se tesily na jejich tradicni masajske skoky, tance a hrdelni zpevy. Proto jsme zdvorile odmitly pozvani na obed se slovy, ze mozna prijedeme znovu.
No comments:
Post a Comment