Tuesday, September 17, 2013

Nejnovější zprávy z Mahanga

Po našem čtvrtečním výletu se život vrátil do stejných kolejí. Klukům pokračovaly prázdniny, které však zde mají jiný význam než u nás. Děti u nás si užívají volna, jezdí si na výlety s rodiči či prarodiči a odpočívají někde u vody od školy. Tady však mají kluci své povinnosti, které nelze jen tak vynechat. To znamená více práce než zábavy. Pracují na zahradě, musí chodit pro vodu, aby doplnili zásoby do sirotčince i kuchyně, neboť stále ještě není zajištěn přívod vody až do sirotčince. Vodu v kbelících nosí na hlavách jako všichni tady okolo, což je pro nás naprosto nepochopitelné.

Dále připravují půdu pro sadbovou sezónu a teď si musí bohužel i dočasně sami vařit. Jsou to kluci šikovní, ale přesto jde vidět, že zde chybí ženská ruka na chod kuchyně. Proto jsme se zapojily my do organizace ve skladu potravin a čistoty kuchyně. Jako všude na světě kluci tady této činnosti moc neholdují. Přesto stále častěji žasneme nad rozdílnostmi ve způsobu života zde a v Česku. Často si musíme připomínat, že jsme tady v Africe slovy a mávnutím ruky: Hakuna matata (Žádný problém).
 Chvíle volna jsme se snažily klukům zpříjemnit kreslením, které je velmi baví a vydrží u toho sedět v klidu celou věčnost. Další jejich oblíbenou činností je pexeso, kde si procvičují anglická slovíčka a oni nás zase učí jejich svahilská. Když není velké horko, zahrajeme si s nimi i fotbal. A když je potřeba naplnit kbelíky vodou, zpestříme jim tuto pracovní činnost vzájemným poléváním, které nás alespoň na chvíli osvěží.

Nedělního odpoledne jsme se konečně dočkali příjezdu nové kuchařky. Jmenuje se Zawadi a je jí 21 let. Zapůsobila na nás na první pohled, když se hned zapojila do pomývání nádobí a úklidu kuchyně a jídelny. Musíme si jí však pohlídat, aby neměla také zaječí úmysly. Proto jsme ji hned vyzpovídaly. A poté, co jsme zjistily, že nemá rodinu ani přítele, jsme si oddychly. A tak s napětím očekáváme, co bude dál.

Jak zachovat v Africe klidnou hlavu


Jednoho večera jsme se vydaly ošetřit Benedictovu ruku, kterou si narazil při hře s Reyem. Sotva mu Gabča ovázala ruku, proběhl kolem nás Ayubu, Abu a Damien. Vzápětí za nimi běžela Ráďa, která na nás z dálky volala, že Ayubu kouslo cosi do ruky. Běželi jsme za nimi a s pomocí Josepha jsme se snažili pochopit, co se stalo. Opět příšla jazyková bariéra, kdy nám nebyli schopni vysvětlit, co to bylo za havěť. Proto jsme museli telefonem zavolat Chrisovi o pomoc a dozvěděly jsme se, že to byl scorpion. Joseph zachoval klidnou hlavu, pohotově mu zaškrtil ruku a ránu nařízl několikrát žiletkou, aby jed vytekl ven. Ayubu byl statečný a nevydal u toho ani hlásku. V tu chvíli jsme si připadaly bezmocně, protože jsme se s takovou situací ještě nesetkaly. Došlo nám, že Afrika pro nás může být nebezpečná na každém kroku. Vzápětí jsme Ayubu doprovodily za sestrou Honestou, která je zdravotní sestra a ví, co se v takových situacích musí dělat. Když jsme doběhly na stanici, Honesta se ujala péče o Ayubu, přiložila na ránu minci, která údajně jed z rány vytáhne. A nám nezbylo nic jiného než jí věřit. Přestože Honesta vypadala jakoby to byla běžná situace, my jsme se stále ujišťovaly, zda bude Ayubu v pořádku. Pak už dostal jenom tabletku od bolesti a odešel s Josephem do sirotčince. I taková může být Afrika.

Další šoková situace nastala hned příštího rána okolo půl páté, když Ráďu probudil divný šramot igelitové tašky. Natož nás Ráďa po šesté hodině raději vzbudila se slovy: "Máme v bejváku návštěvu, jdeme se raději podívat na východ slunce." Nechaly jsme pootevřené dveře, aby návštěva mohla zase odejít. Ale protože jsme si nebyly jisté, kolik má kamarádů, donutilo nás to vyklidit celý pokoj a prohledat každý kout pokoje a každou kapsu našich zavazadel. Jelikož jsme si uklidily v zavazadlech, je už nejvyšší čas opustit toto místo a hurá na sever.

No comments:

Post a Comment