Zpet v Mahangu aneb jak zapadnout mezi cernochy

Po navratu do Mahanga jsme zjistily, ze chlapci ze sirotcince maji tydenni prazdniny. Byla to pro nas velice prijemna zprava, nebot se jim muzeme venovat cely den. Tedy vzdy po jejich pracovnich povinnostech. Dalsi den behem dopoledne jsme klukum pomahaly kopat diry pro vysazeni stromu mango. Asi po dvouhodinove praci u ktere jsme se prubezne stridali, nebot naradi je malo a u ktere jsme vybili svoji prebytecnou energii, nam patron Joseph sdelil, ze diry, ktere jsme vykopali, musi byt hluboke jako je vysoky nas sirotek Magoda, cca 135 cm. To nas rozesmalo, a tak budeme kopat jeste nejmene do konce naseho pobytu, jelikoz puda v Mahangu je tvrda jako kamen. Mozna si budeme muset i prebukovat letenky :-).

 Emanuel (siyawezi) a James

Joseph

Pri praci nas necekane svym prijezdem prekvapila nova matrona/kucharka, spolecne s detmi Chrise,Leou a Reyem v doprovodu Hasira /bratranec Chrise/. Ihned jsme Hasira zapojili do prace ale pri pohledu, jak drzi motyku jsme zjistili,ze je zrozen spise pro obchod. V ten okamzik jsme si vzpomnely, ze nam sestra Epifanie rekla o dnesnim prodejnim trhu v Mahangu a napadla nas skvela myslenka, jak podporit mistni trhy a "vydelat" penize pro dobrou vec.

A tak jsme hned po obede vyklepaly sve batohy a rozhodly se, s cim vyrazime na trh. Kdyz jsme dosly na plnou trznici, kde se sjizdeli se svym zbozim trhovci az z Mbeyi, potkaly jsme se s Miadym, byvalym starostou Mahanga. Rekly jsme mu o nasem planu a on nam hned sehnal misto na okraji trznice. Na to jsme ale reagovaly slovy " Chceme do centra deni, zde je malo lidi.". Nez jsme stacily vybalit vse, co jsme na trh donesly, sebehl se kolem nas houf mistnich domorodcu, kteri zacali prehrabovat nase poklady a prekrikovat jeden druheho. "Sista shilingi ngapi? (Sestro kolik za to chces?) ... Tak jsme strhly  vsechny zakazniky vedlejsich prodavacu a jim nezbylo nic jineho, nez se taky zapojit do nakupu nasich veci. Nas sousedni prodavac si nas na pamatku i vyfotil. Jejich nakupni horecka se rozjela v plnem proudu a kazdy chtel utrzit kousek ze stanku od wazungu (belochu). Nejvice sly na dracku cervene botky od Radky. Pak prislo na smlouvani cen, coz byla dalsi nase zkusenost. Jelikoz uz jsme zde v Africe nejakou dobu a leccos mame odkoukane, slo nam to dost dobre. Zkousely jsme na ne ruzne finty jako napriklad: "It is from America" prestoze na visacce bylo: Made in India. Nebo "It is very expensive, because it is good material." Presto jsme to vsechno prodaly za velmi smesne nizke ceny, treba kratasy za 500 silinku, coz je 6 korun nebo tricko za 2000 = 24 Kc... Takze v zaveru veci byla radost na obou stranach.

Celkove jsme si za dnesek vydelaly 13 000 silinku = 156 Kc, coz v Ceske republice muze znit jako smesna castka. Ale tady v Africe to muze znamenat mnohem vic nez by se zdalo.  A tak jsme pri zpatecni ceste na stanici pro nasich 9 sirotku za vydelane penize naplanovaly vylet s picnikem, nebot neni nic krasnejsiho, nez videt radost v detskych ocich.