Vymalba maleho sirotcince

Po domluve se sestrou Epifanii jsme se rozhodly a uskutecnily nas plan, vymalovat pokoje maleho sirotcince na stanici. Prekvapeni nastalo, kdyz pri malovani se nam omitka zacala drolit a lepit na valecek, cimz vznikaly na stene mapy. Nedovolily jsme, aby nas to rozhodilo, a jelikoz uz jsme v Africe nejakou tu dobu, vyresili jsme to jako oni "hakuna matata". Hlavne ze vune barvy prebila pach mocoviny. Mozna i proto po trihodinovem malovani v tomto ovzdusi, nam nejake diry na stene nevadily. Uvedomily jsme si opravdu jine zivotni podminky, kdyz zaznela veta: " Tak takhle hroznou nemam doma ani garaz". I kdyz to nebylo dokonale, po skonceni prace jsme se musely pochvalit a zajasat nad povedenym dilem. U vecere jsme oznamily sestre Epifanii, ze se zitra chystame uskutecnit party pro chlapce v novem sirotcinci, ktera bude oslavou otevreni jejich noveho domova

Sirotcinec plnou parou vpred

V pondeli rano jsme se snazily rychle doladit vsechny potrebne veci k otevreni kluciciho sirotcince. Kluci si vzali na starost vyrobu polic spolecne s Michalem a Josephem (patron sirotcince) a my holky jsme se vrhly na upevnovani moskytier nad postelemi. Prace nam sla pekne od ruky, jelikoz se vsichni tesili na novy domov. Chris s Michalem mezitim dovezli dalsi 3 nove sirotky - Francis, Damian, Magoda. Snazily jsme se, aby se kluci co nejdrive zadaptovali na nove prostredi, vybraly jsme jim nejake obleceni a daly jsme jim prostor pro seznameni s dalsimi chlapci. Byli zpocatku ustraseni, ale s odstupem casu musime uznat, ze si docela rychle zvykli. Po obede jsme vyrazily s Chrisem na nakupy do Mswiswi. Nakoupili jsme deky, prosteradla, kbeliky, hrnce, noze, lavory na pradlo, zubni pasty ... Pritom jsme nahodne potkali take byvaleho sirotka Faustyna, ktery jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. Pri nakupu potrebnych veci do kuchyne nas oslovili cinsti muzi, kteri se hned zajimali, co tady v Africe delame. O nich jsme se dozvedeli, ze bydli ve Mswiswi a jsou zde jiz patym rokem. Zabyvaji se vystavbou zeleznice.
Pote jsme se ubirali rychle k domovu, ale bohuzel jsme chytli defekt, a proto jsme si hodinove cekani na opravu zprijemnili posezenim u sody :-). Michal mezitim s pomoci patrona i kluku doladoval veci v sirotcinci. Kdyz jsme prijeli zpet, pripravily jsme klukum jejich pelisky ke spanku. A po veceri, ktera probehla jeste ve stanici, jsme je spolecne doprovodili do jejich noveho domova, kde jsme jim dali dobrou noc a poprali pekne sny. Vsem zarily ocka radosti az na Jacoba a Jamesa, kteri vedeli, ze budou muset jeste nejakou dobu spat na stanici u sester. Hlavni duvod, proc nemuzou byt spolecne s ostatnima klukama, je jejich stale pocuravani, a proto verime, ze je to bude dostatecne motivovat k odstraneni jejich problemu a jiz brzy se budou take radovat. Tento vecer jsme spolecne s Michalem a Chrisem zakoncili miniparty, jelikoz na dalsi den se s nami Michal rozloucil.
V utery jsme popisovaly nadobi do kuchyne. Jelikoz neni stale vyresen privod ani nadrz vody, kluci nosili vodu ze stanice v kbelikach. Na vecer jsme pomohly Fidelis s pripravou vecere, ktera se varila venku na otevrenem ohni. Atmosfera pripominala stare davne taborove casy. Jen kytara zustala stat v koute.Dnesni veceri si chpalci uz mohli vychutntnat jiz v nove jidelne, avsak na provizornich stolech. To ale vubec nikomu nevadilo.
Dalsi den behem dopoledne, kdy jsou kluci ve skolach, se patron Joseph venoval novym sirotkum, kteri zatim do skoly nechodi. Procvicoval s nimi matematiku a anglictinu.Odpoledne maji pracovni,dle potreby. Take sestra Epifanie chodi dohlizet na provoz noveho sirotcince. My jsme se behem dopoledne venovali opet nasim detem ve skolce, ktere maji novou ucitelku - sestru Editu. Musime uznat, ze z ni maji deti snad jeste vetsi respekt nez ze sestry Irene. Na dalsi jsme se rozhodly vymalovat pokoje chlapcu v nalem sirotcinci..

Nedelni mse v Utengule

Ze zvedavosti jsme se rozhodly ze tentokrate vyrazime na nedelni msi do Utengule opet se sestrou Epi. Cesta byla klikata a prasna, jelikoz jsme jely na pikypiky (motorka). Prestoze jsme dojely s nejmene pulhodinovym zpozdenim, vubec to nevadilo, jelikoz katecheze se zacala teprv rozjizdet. Mistni schola se opravdu vycajchnovala, hrali opravdu uzasne. Opet jsme si zadelaly na peknou ostudu, jelikoz nas cely kostel vytleskal dopredu pred oltar, kde jsme mely prohodit rec ve svahilskem jazyce. Gabca zabodovala slovy: Tumsifu Yesu Kristu a Habari za kanisani.../Pochvalen bud Jezis Kristus .../ A ostatni pokracovalo v anglictine. Udelaly jsme par fotek a pote uz nasledovala promluva sestry Epi. Po skonceni katecheze nas sestra prekvapila  nabidkou navstevy masajske vesnice, ktera se nachazi 5 km od tohoto mista. Sestra sjednala motorky a my se mohly odebrat daleko do buse. Tak tomu rikame Afrika vazeni... Vsude okolo se pasla pocetna stada krav a koz a krajinu zdobily stromy Mahango a baobaby. Po pulhodinove ceste jsme dorazily na misto, kde nas vitaly zastupy masajskych zen v jejich tradicnich satech. Nejprve jsme vsak musely pozdravit nacelnika tohoto kmene, ktery vysedaval pod velkym baobabem. Jelikoz jsme byly neocekavanou navstevou, nezdrzely jsme se dlouho (cca 2 hodiny) ... Zavedli nas do multifunkcni prazdne mistnosti zdeneho domku, ktery jednou slouzi jako skolka a podruhe jako kostel. Postupne se do mistnosti 4x5 m zacaly srocovat vsechny zeny kmene i s detmi. Pote jsme se prostrednictvim sestry Epi dozvidaly ruzne zajimavosti z jejich kultury. Byly jsme zvedave na belosku, ktera si vzala Masaje z mistniho kmene. Je udivilo, jaktoze mame odlisnou barvu vlasu, kdyz bydlime nedaleko od sebe.
Jelikoy jsme nemely muzsky doprovod, tak ani v nasi pritomnosti nemohli byt masajsti muzi, jelikoz je to jejich zvyk. Byly jsme trosku zklamane, protoze jsme se tesily na jejich tradicni masajske skoky, tance a hrdelni zpevy. Proto jsme zdvorile odmitly pozvani na obed se slovy, ze mozna prijedeme znovu.

Vylet do Tukuyu

Sobotni rano zacalo velmi hekticky. Puvodni plan byl vyjet v osm hodin, ale opet jsme vyjeli po africku o hodku pozdeji. Jelo nas sedm, Zuza a ja jsme se nakvartirovaly do kufru auta. Cilem cesty Michala a Chrise byla schuzka v Masoco ohledne noveho projektu. My ostatni jsme jeli se sestrou Epifanii navstivit jeji rodinu a po cestě jsme vysadili sestru Honestu. V Tukuyu se nase posadka premistila do taxiku, kterym jsme se prepravili pres neskutecne krasne bananove, kavove a cajove plantaze az k rodnemu domu sestry. Prekvapenim pro nas bylo, ze nas neocekaval pouze jeji otec, ale cela pocetna familia, ze ktere sestra pochazi (5 bratru a 3 sestry). Po privitani nas usadili a posleze nam nabidli ke svacince mandazi a horke sladke mleko. S usmevem jsme ho prijaly, ale vnitrni obavy nas provazely cely den. Hned pote nas sestra vybidla k prohlidce po okoli, kde nam ukazala jejich rozlehle plantazove pozemky. Byla to pastva pro nase oci, jelikoz zde je plno zelene a v Mahangu prilis sucho. Postupne jsme zacali obchazet domy jednotlivych pribuznych, kde nam bylo nabidnuto mleko v dalsi podobe a to kefirove. Rada odlehcila prekerni situaci jeho pozitim slovy: " Mnamy mnamy". Zdarne jsme to zvladly vypit a mohly pokracovat v seznamovani s dalsimi cleny rodiny. Pote jsme se sli s sikovnym Epifaninym synovcem Derekem jeste podivat k rece, kde nas doprovázely i deti, které se předbíhaly v tom, kdo nás bude držet za ruce. Mimy to jsme mohly shlednout take rybnik, kde plavalo spoustu hladovych ryb.To tedy byla podivana. Po prochazce nasledoval obed a rozhodnuti, ze zpet do Mahanga pojedeme daladala, jelikoz kluci spechali do Mbeya zarizovat potrebne veci. Okolo pul pate jsme vyrazily smer Mahango. V daladala nas opet potkala prihoda s kysanym mlekem. Typek sedici za Radou a Gabi tesne pred vystoupenim zgychal cely autobus jeho prave koupenym kefirem. Po celem autobuse se linul neprijemny zapach maziwy, ktery nas ujistil, ze se nam budou zdat mlecne sny. Po tom, co jsme si v dalsim daladala vyslechly par vyznani lasky, jsme se ubezpecily, ze nezustaneme na ocet :-).

27.8.2013 O kapkach, o vode a Michalovo louceni

Pomalu se vydavam na cestu zpet do CR a rad bych se s Vami podelil o sve dojmy hlavne o detech. Pred mesicem jsem psal o tom, proc si myslim, ze ma smysl project BezMamy  a jeho centrum pro sirotky. Rad bych Vam vypravel o jednom z nasich sirotku o Ajubovi.

Ajubu to je kluk jako buk. Presne nerozumim jak se z niceho nic vynori z [niceho] tak dobre charakterove vybaveny klucina, ktery vyrusta mimo rodinu tj. Nema  hlavne tatinkuv – muzsky vzor. Navzdory tomu muzu osobne rict, ze jiz v jeho trinacti letech je dospelejsi, nez u nas dospeli lide. Nejvice me fascinuje jeho pozitivni a prirozeny vztah k praci. Kdyz deti dostanou volno pro sebe, tak Ajubu jde na pole kde pestu I pro ostatni deti a sestry zeleninu. Byl straslive smutny, kdyz se letos v zime. Tj v obdobi destu prihnaly kravu a vsechno mu sezraly. Chudak chtel volat policii. Ale uz se z toho davno otrepal. Jednou vecer jsem se s nim vydal trhat travu pro kraliky do buse blizko zdejsi ricky. Ja bych natrhal veskerou travu, ale Ajubu mi jasne dal najevo, ze se bude trhat trava jen jisteho druhu, protoze ta kalikum nejvice chutna. Takze misto pul hodiny je v busi  hodinu jen aby zprijemnil kralikum papani. Diky paci jeho telo uz ve trinacti hraje vypracovanymi svaly. Naoplatku mu priroda odebrala plynule mluveni, takze kokta. Proto bohuzel jeho anglictina nebude nikdy dobra. Jednou rano jsme zjistili, ze do sirotcince priletely divoke vcely a uhnizdily se pod strechou. Uz tam mely I plastve a med.

Ajubu mi hned rikal, ze je umi vyhnat a jeste jim veme med. Tak vecer zbuntoval vsechny svoje kamarady-sirotky a v jedenact vecer jsme se vydali k sirotcini. Ajubu si vzal slamu, zapalky a v naproste tme a oblecen v tricku vysplhal na strechu, kde vcely vykouril i ukradl med. Svete div se, nedostal ani jedno zihadlo.

decka a plastve medu. Ajubu drzi kyblik

Takhle bych mohl o Ajubovi pokracovat porad. Ze vsplha na desetimetrovy strom pro papaju jako by se nechumelilo, ze zabije trimetroveho hada co se vloupal do kurniku, ze se chova jako gentelman ci jako rytir k ostatnim a navic je mezi trema nejlepsimi ve sve tride.
A proc to vsechno pisu? Toto vychloubani? Jednak neni to vychloubani, ale je to pravda o Ajubovi. A jednak prave Ajubu je ukazka toho, ze jedna dobre dopadajici kapka pritahuje i ostatni kapky a z toho se vytvari zivotodarny potucek, ktery kolem sebe zavlazuje vyprahlou pudu.

decka si stavi africkou popelnici. Musi samy, protoze nikoho jineho nemaji.....

 Ano, pred mesicem jsem psal, ze tento projekt podporuji z toho duvodu, protoze verim v jeho schopnost vytvareni vetsiho potucku, ktere na sebe berou podobu dobrych lidi tj. deti. Po mesici straveneho s detmi muzu potvrdit, ze potucek tece. A to i presto, ze to vse neni tak snadne jak se muze na Vas prvni pohled zdat. Samozrejme i deti tady bojuji s normalnimi problemy i nasi zamestnanci apod. Tak tolik o jednom z diteti. A tokovych je tady vic...

A nyni o vode.

V Africe neplati dane slovo a to ani u firem, takze kdy nejaka firma slibi, ze neco priveze v pondeli, tak to doveze az dalsi pondeli s dodatkem ze mysleli vlastne az dalsi pondeli. A proto nam chybi dodelat spoustu detailu. Bohuzel jednim z detailu je i dovedeni vody do sirotcine, na kterem se nyni usilovne pracuje. Diky zpozdeni, vsak deti musi nosit vodu 300 m v kyblikach. Ale jsou to tvrdi hosi tak si ani nestezuji a spise maji z toho srandu.

Bohuzel deti musi byt ve skole do 17 hod  a kdy prijdou domu tj. do sirotcince, tak se musi zabyvat nosemim vody aspon hodinu, takze az do tmy. Je to ztrata casu, ale co se da delat.

Nasi siroti cekaji na naplneni vodou

Pres vsechno uskali musim vsak svetu oznamit, ze sirotcinec je jiz v plnem provozu. Zaciname s osmi kluky a postupne budeme pribirat dalsi. Deti se taky pomalu szivaji spolu navzajem a vseobecne se da rict, ze tvori dobrou partu.

vystraseni kluci, kteri jsou odvazeni do jejich noveho domova v nasem centu

V sirotcinci bydli vychovatel a vychovatelka, ktera je zaroven i kucharkou. Velky dik taky patri nasemu zamestnanci a dobremu kamaradovi Chrisovi, ktery je vlastne takovym tatkou sirocince

Chris dela elektriku, siroti pilujou, patron radi, a holky veseji site. Plny provoz v sirotcinci

Velky dik patri, taky sestre Epifanii, kterou kluci nazyvaji mamkou.

kluci se sestrou Epifanii - mamkou - a jejich usmevy. Prosim o povsimnuti

Za sebe osobne bych Vam rad podekoval vazeni ctenari a podporovatele myslenky Bez Mamy. Prosim o vytvani ve Vasich darech. Jeste je treba dodelat spoustu detailu a pak dostavet i sirotcinec pro devcata. Muze nas podporit i DMSkou. Vice info naleznete na nasich webovych strankach www.bezmamy.cz

Mne osobne bylo cti zde stravit mesic. Jsem rad, ze muzu byt jednim z clanku tohoto dila. Dekuji vsem, kteri prevzali mou odpovednost v praci a ja mohl vycestovat. Dekuji manzelum Gongolovym, Chrisovi, Katce, Vladimirovi Epifanii, svym rodicum i snad anonymnim fandum a vsem ktere jsem opomnel zminit.

A nezapomente ze Zuzka, Gabca a Radka zustavaji zde jeste mesic, takze jeste neco napisou. Takze ctete.

Zdravi Michal

Návrat do Mahanga /Radka,Zuza,Gabi/

Po týdenní dovolené jsme se v pondělí 19.8.2013 vrátili do Mahanga v sestavě Michal,Zuza,Gabi,Radka a Chris, jelikož Míša s Tomem v sobotu ráno odjeli do Dar es Salamu a v neděli odlétali zpět domů,do Čech. Je nám líto, že se Míša nechytla na náš špek a Tom to pozná možná doma. Jelikož jsme na ně udělali stejný vtípek jako na Chrise s jeho pyžamem, kdy jsme mu zašily obě nohavice. Sorry Tome :-).

Při cestě do Mahanga jsme se zastavili v centru Mbeya a poté na tržnici, kde jsme chtěli nakoupit oblek pro Abu,ale bohužel bez úspěchu.Při příjezdu na stanici nás nikdo neočekával,neboť všechny sestry byly na semináři. Tudíž jsme se nemohli dostat do pokoje, a tak jsme se vrhli do práce,kdy jsme ještě před obědem v sirotčinci zapojili osvětlení. Odpoledne Chris se Zuzi instaloval solární panel na střechu jídelny a Radka s Gabi začaly řádit u chlapců /Jamese,Jacoba a Emanuela (Siawezi)/ v pokoji. Jejich pokojem se linul neuvěřitelný zápach, neboť James s Jacobem i ve svém věku 10 let mají neustále problém s pomočováním.Vyzkoušelo se již několik metod,ale jelikož neznáme pravou příčinu problému, je težké tento problém odstranit. Nejprve jsme tedy vyházely matrace ven, a pak všechny jejich věci z regálu na jednu hromadu,kterou si chlapci museli postupně roztřídit a poskládat. Cílem našeho snažení je chlapce motivovat k pořádku v jejich pokojích a společné jídelně, kde není těžké potkat slepici na každém rohu. Po této asi dvouhodinové pracovní činnosti se navrátila z práce sestra Epifanie a předala nám klíče od našeho pokoje, takže jsme se mohly vyspat v našem oblíbeném pokojíku.

V úterý dopoledne jsme se opět vrátily k našim roztomilým dětičkám do školky.

 Daly jsme jim za úkol nakreslit chlapce, branku s balónem a daladala (minibus). Potom jsme se je snažily naučit novou říkanku Daddy finger. Před obědem jsme ještě stihly dostříhat síťky u oken v sirotčinci. Po obědě jsme se vrhly na úklid pokoje starších hošíků Abu, Ayubu a Benedicto (Maneno). Kluci jsou už starší a rozumnější, a proto to s nimi bylo jednodušší.

Ve středu po domluvě se sestrou Epifanií nás odpoledne  vzal Abu s sebou do Mahanga za sestrou Epifanií. Tím jsme měly možnost se podívat do místního domečku, kde bydlí head teacher. Společně jsme naluskali arašídy, které nám pak upražili. A na cestu domů nás obdařili ještě velkým sakem rýže. Po cestě zpátky jsme se ještě zastavili u ředitele školy v Mahangu. Mezitím se už setmělo, ale za to jsme mohly obdivovat krásný východ měsíce. Po cestě jsme byly ještě pozvány na páteční ochutnávku po domácku vyrobeného místního piva. Tak jsme tedy zvědavé.

Ve čtvrtek jsme se po školce vrhli na úklid skladu, kde jsme třídili věci na práci, věci od sester, věci od dobrovolníků a další. K večeru nás nemohlo už překvapit, když přijel Chris společně s pánem z Mbeyi a dovezli dlouho očekávané lavičky a stoly do kuchyně sirotčince.

 Jak se říká tady v Africe hakuna matata (no problem), jelikož dovezli pouze konstrukce.

Pátek byl ve znamení úklidu, pálení odpadků, vypalování pole a následného hašení. Jelikož nás africká strava pěkně prohání, a africké trubky na to nestačí, celá misijní stanice byla na nohou a řešila problém s naším záchodkem. Uvidíme jak dnešní večer skončí ...

15.,16.,17.8.2013 Objevovani prirodnich kras a odjezd do Daru (Miska a Tom)

Ve ctvrtek tesne pred polednem jsme opustili Matemu, ale stihli jsme si jeste zaplavat a osvezit se. Hned na to jsme se vydali smerem ke kraterovemu jezeru Masoko, podle pruvodce vse vypadalo hladce, ale ve skutecnosti to byla dlouha cesta v pruvodci zmatene popsana. Jeli jsme prekrasnou a bohatou krajinou, coz neni v techto koncinach neobvykle. V kopcich se stridali cajove, bananove a kakaove plantaze, nekolik vesnicek az se konecne objevil vyhled na vodu...byli jsme u jezera Masoko.

Krome krasneho jezera, kde je ukryty poklad Nemcu, kteri utikali pred Brity, nas okouzlily starobyle kolonialni budovy z dob nemecke i anglicke kolonizace. Jaka skoda, ze tyto stavby jsou ponechany na pospas svemu osudu. Pravdou vsak je ze kvalita kolonialni prace je viditelna a dalo by se rict, ze 80% oken tanzanskych domu je v horsim stavu nez okna ze stolete stavby.

Noc jsme stravili v Tukuyu, kde jsme se temer shodou nahod dovedeli jak to skutecne s vyslapem na sopku Mt. Rungwe je. Nejenze to netrva 4 hod.tam a 2 zpet, jak psal pruvodce, ale je to 6 tam a 4 zpet, jak nam povedel jeden zdatny beloch, ktery se prave odtamtud vratil s doskrabanyma nohama od rosti. Taky tam je potreba specialni povoleni, ktere zatim nemame.Vzhledem k nasi kondici a tomu, ze svetlo je v Tan. behem dne jen 12 hodin, jsme se k vyslapu neodhodlali. Rozhodli jsme se objevit jinou senzaci....vodopady Kaporongwe.
Patek patril vodopadum, misto to bylo nepopsatelne uzasne...25m vysoke vodopady pojmenovane po cloveku, ktery spadl z vodopadu do jezirka pod nim a prezil to.

 Za vodopady se nachazi velka jeskyne slouzici za domov lidem v dobe kamenne. Opravdu nepopsatelne misto, jak stvorene k nataceni filmu o praveku. Dalsim prekvapenim tohoto kraje bylo pro nas, ze nektere deti nebyly vubec schopne mluvit svahilsky - je jim vlastni jen jazyk kmene Nyakyusa.

Tehoz dne jsme se presunuli do Mbeya, kde jsme nejaky cas venovali diskuzi nad dalsimi ukoly v Mahangu a nad vecmi, ktere jeste musi Michal, Chris a holky dotahnout nez se sirotcinec otevre. Jeste jsme si doprali rozluckovy vecer v jazzovem klubu v africkem podani, ktery jen tak mimochodem nema s jazzem nic spolecneho, ale to nevadi, i tak jsme si to uzili. Tak ted jeste 4 hodiny spanku a rano jeste pred rozednenim tradaaa smer Dar es Salaam.