Mbeya

V sobotním dopoledni Chris řešil problém s přívodem vody do sirotčince a my jsme se pomalu připravovaly na odjezd do Mbeya a nasledně do Igogwe na dalsi male sirotky. Hlavním důvodem zastávky v Mbeya byla návštěva sirotčince u Anny, ktery jsme jiz drive navstivily a kde jsme chtěli předat potřebné věci, jako jsou oblečení, boty, hračky a potraviny pro sirotky. Poté jsme se snažili sehnat oblek pro Abu, ale zatím opět bez úspěchu. Pak uz nasledovalo trochu vikendoveho odpocinku a ted už se těšíme na děti do Igogwe, o kterých se dozvíte v dalším blogu.

Party v novem sirotcinci - patek 30.8.2013

Sotva jsme stihly dodelat pripravy na party, prisel za nami do pokoje Abu se slovy: China is here. Na dvorku na nas jiz cekal mistr Nchoo i se svym novym ridicem, pozdeji nami prezdivanym Kung-fu Panda. Prekvapilo nas, ze i pres dopoledni zazitky, nam nabidli opet svezeni ke sirotcinci. Bylo to asi tim, ze prijeli automatem. Vsichni chlapci byli vykoupani a pekne obleceni, vcetne patrona. Na uvod jsme si s klukama zahrali par her, do kterych jsme zapojili i Josepha. Nez se setmelo, meli jsme pro chlapce schovane balicky s prekvapenim. Nadsene se je vydali hledat. Mezitim jsme na stul pripravily obcerstveni - cerstvy rajcatovy salat, mandazi, restovane brambory a na piti fanty. Po prichodu sester jsme uz byli kompletni, mohli se spolecne pomodlit a s chuti se pustit do jidla. Necekanym prekvapenim ze strany nasich cinskych kamaradu bylo Kung-fu, do ktereho se postupne zapojovaly vsechny deti. A taky Joseph ukazal par svych kreaci. Vrcholem vecera vsak byl zpev Cinana v teplakach zavanejicim komunismem. Po odchodu cinskych kamaradu jsme zahajili zpev v cele se Zuzi a jeji kytarou. Pak nasledovaly africké zpevy chlapcu s tancem a doprovodem bubnu pod vedením patrona. Postupne jsme se zacaly do tance zapojovat i my a sestry. Vznikla z toho velka tanecni show, kde chlapci predvadeli sve breakdance kousky v africkem stylu. Byla to pro nas velka podivana, kterou clovek muze spatrit jen zde v Africe. Vsechny jsme se behem party shodly na tom, ze Joseph umi kluky dobre motivovat a bude pro nejen dobrym vzorem, ale i autoritou. Akci jsme ukoncili kolem desate hodiny vecerni spolecnou modlitbou a Raďa se s težkym srdcem a slzami v očích ještě loučila s chlapci,neboť opouští Mahango. Byl to pro nás a věříme, že i pro kluky, nezapomenutelný večer.

Dobrodruzna jizda s cinskym a africkym muzem aneb jak se dostat z buse vcas na party

Patecni den byl jiz u snidane naplanovan do detailu. Bodem cislo jedna bylo prani naseho obleceni, bod dve rozlouceni Radky ve skolce, bod tri uklid po malovani v sirotcinci, bod ctyri vyzdoba a priprava party a bod pet HURA PARTY. Hned u prvniho bodu jsme se vsak zasekly. Po preprani asi 4 kousku obleceni nas na dvorku zaskocilo nesmele divne znele slovo: Hody (Muzu dale?). Chris privedl za nami cinskeho nam uz znameho mistra Monkey (Nchoo) v doprovodu jeho africkeho pritele Hevise. Uz z dalky se na nas usmival a dovezl 2 pytliky bonbonu pro deti. Bylo to od nej velmi mile. Zacala anglickosvahilska konverzace, coz nas zdrzelo od prani. Pote uz byl nejvyssi cas vyrazit do skolky. Jenze situace se opet zkomplikovala, jelikoz nas cinsky znamy nas stopl v puli cesty a dal se s nami opet do reci. Gabca v domneni, ze se jede on sam projet po okoli, prikyvla na jeho nabidku jet s nim. Po vete "Let´s go", nam doslo, ze uz z toho nemuzeme couvnout a na druhou stranu bychom si to preci nemohly nechat ani ujit. Chris ho zacal zabavovat a my jsme mezitim zabehly do skolky za detmi nafotit nejake fotky. Na otazku, zda se o nas Chris boji, nam Chris odpovedel: He is'nt lion but monkey. S klidnym srdcem jsme proto nasedly do jeho cerneho terenniho vozu a vydaly jsme se na cestu.Uz pri rozjezdu se Rade neco nezdalo, ale to jsme jeste netusily,co nas ceka. Pan Nchoo se zminoval, ze se pojedem podivat do masajske vesnice a proto jsme nabyly dojmu, ze to bude asi na stejnem miste jako jsme byly v nedeli se sestrou Epi. Cesta busi se stale zuzovala a pote co jsme minuli i onu masajskou vesnici, jsme poznaly, ze to bude vetsi divocina nez obvykle. Bylo to uz opravdu daleko, a tak jsme uznaly, ze nas asi chtel jenom provetrat. Gabca zasrandovala: To by byla prca, kdyby nam dosel benzin ... Pozdeji jsme dojeli do odlehle vesnicky, kde nas privital houf mistnich stamgastu. Mistr Monkey se nas zeptal co si dame k piti, zda sodu ci pivo. Ze slusnosti jsme odpovedely ze colu. Dostalo nas do kolen, kdyz jsme zjistili, ze pro sebe ma jedno pivko. Do posledni chvile jsme ale doufali, ze to bude pro Hevise. Kdyz si vsak zapalil cigarko a zacal pivko popijet jakoby se nechumelilo, Rada se ho zeptala, zda mysli vazne ze bude ridit s jednim Safarim v krvi. Na to on odpovedel s usmevem na tvari: "It is light beer, no heavy". Po pauzicce jsme opet nasedli do zapraseneho auta a pomalu jsme se zacali ubirat k domovu. Po ceste jsme vsak narazili na prvni zadrhel. V mirnem kopecku pred nami uvizl vuz s nakladem dreva zaprazeny za voly, ktery se snazili vytlacit 2 lide. V domneni, ze bude lepsi jim pomoci, mistr Monkey zastavil v puli kopce, aby jim nasi pomoc nabidl. Ale co se nahle stalo? Vuz s voly se znenadani rozjel a pokracoval v ceste, avsak nas vuz se uz nerozjel a bohuzel nesel ani nastartovat. Co ted? Akcne jsme zacali stopovat prvniho pikare, ktery se blizil na misto cinu. Pri predstave, ze pujdeme busi asi 4 hodiny cesty, a tudiz nestihneme pripravit party, nam bylo do place. Zato mistr Monkey byl s cigaretkou v puse totalne v pohodicce. Kdyz jsme vsak spatrily mistra Monkeyho pri startovani, bylo na case vymenit ridice. Rada usedla za volant, jelikoz vlastni Harley Davidson Sportster Iron a sla se poprat s Toyotou.Pobidli jsme mistni kolemjdouci, aby nam pomohli. Nasim ukolem bylo vytlacit auto na kopecek a pote spustit z kopce, aby motor naskocil. Za pomoci mistnich obyvatel s Radou v cele auta, se kara uvedla do provozu. Pote za volant usedl opet nas mistr Nchoo a rozparadil auto na plne obratky. Zacaly jsme spekulovat o tom, zda ma vubec ridicak, jelikoz spojka ani radici paka pro nej nic neznamenala. Nebral ohledy taktez na rady sveho navigatora Hevise a zaboril to rovnou do zahonu brambor mistni skoly v Utengule, kde motor opet naposled zaskytl. Pote se k nam priritila asi stovka cernych, cervenomodre odenych pidizviku se slovy: Wazungu, wazungu, kteri nam bez zavahani zacali pomahat tlacit auto ze zahonu. Rada se opet ujala kormidla se slovy: You never more. Po jejim druhem uspesnem nastartovani jiz mistra k rizeni nepustila. Avsak kdyz jsme prijeli na hlavni tridu v Utengule, co se nahle nestalo. Pri prejezdu pres retarder auto opet skytlo naposled, a tim se zvedla nalada i zostuzenemu mistru, ktery se zacal usmivat od ucha k uchu. Bez vahani jsme vyskocili z auta a jiz naposledy roztlacili Monkeyho karu. I presto, ze se citil asi potupen prijal nase pozvani na vecerni party. Do Mahanga jsme prijeli i presto vsechno vcas a party mohla zacit.

Vymalba maleho sirotcince

Po domluve se sestrou Epifanii jsme se rozhodly a uskutecnily nas plan, vymalovat pokoje maleho sirotcince na stanici. Prekvapeni nastalo, kdyz pri malovani se nam omitka zacala drolit a lepit na valecek, cimz vznikaly na stene mapy. Nedovolily jsme, aby nas to rozhodilo, a jelikoz uz jsme v Africe nejakou tu dobu, vyresili jsme to jako oni "hakuna matata". Hlavne ze vune barvy prebila pach mocoviny. Mozna i proto po trihodinovem malovani v tomto ovzdusi, nam nejake diry na stene nevadily. Uvedomily jsme si opravdu jine zivotni podminky, kdyz zaznela veta: " Tak takhle hroznou nemam doma ani garaz". I kdyz to nebylo dokonale, po skonceni prace jsme se musely pochvalit a zajasat nad povedenym dilem. U vecere jsme oznamily sestre Epifanii, ze se zitra chystame uskutecnit party pro chlapce v novem sirotcinci, ktera bude oslavou otevreni jejich noveho domova

Sirotcinec plnou parou vpred

V pondeli rano jsme se snazily rychle doladit vsechny potrebne veci k otevreni kluciciho sirotcince. Kluci si vzali na starost vyrobu polic spolecne s Michalem a Josephem (patron sirotcince) a my holky jsme se vrhly na upevnovani moskytier nad postelemi. Prace nam sla pekne od ruky, jelikoz se vsichni tesili na novy domov. Chris s Michalem mezitim dovezli dalsi 3 nove sirotky - Francis, Damian, Magoda. Snazily jsme se, aby se kluci co nejdrive zadaptovali na nove prostredi, vybraly jsme jim nejake obleceni a daly jsme jim prostor pro seznameni s dalsimi chlapci. Byli zpocatku ustraseni, ale s odstupem casu musime uznat, ze si docela rychle zvykli. Po obede jsme vyrazily s Chrisem na nakupy do Mswiswi. Nakoupili jsme deky, prosteradla, kbeliky, hrnce, noze, lavory na pradlo, zubni pasty ... Pritom jsme nahodne potkali take byvaleho sirotka Faustyna, ktery jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. Pri nakupu potrebnych veci do kuchyne nas oslovili cinsti muzi, kteri se hned zajimali, co tady v Africe delame. O nich jsme se dozvedeli, ze bydli ve Mswiswi a jsou zde jiz patym rokem. Zabyvaji se vystavbou zeleznice.
Pote jsme se ubirali rychle k domovu, ale bohuzel jsme chytli defekt, a proto jsme si hodinove cekani na opravu zprijemnili posezenim u sody :-). Michal mezitim s pomoci patrona i kluku doladoval veci v sirotcinci. Kdyz jsme prijeli zpet, pripravily jsme klukum jejich pelisky ke spanku. A po veceri, ktera probehla jeste ve stanici, jsme je spolecne doprovodili do jejich noveho domova, kde jsme jim dali dobrou noc a poprali pekne sny. Vsem zarily ocka radosti az na Jacoba a Jamesa, kteri vedeli, ze budou muset jeste nejakou dobu spat na stanici u sester. Hlavni duvod, proc nemuzou byt spolecne s ostatnima klukama, je jejich stale pocuravani, a proto verime, ze je to bude dostatecne motivovat k odstraneni jejich problemu a jiz brzy se budou take radovat. Tento vecer jsme spolecne s Michalem a Chrisem zakoncili miniparty, jelikoz na dalsi den se s nami Michal rozloucil.
V utery jsme popisovaly nadobi do kuchyne. Jelikoz neni stale vyresen privod ani nadrz vody, kluci nosili vodu ze stanice v kbelikach. Na vecer jsme pomohly Fidelis s pripravou vecere, ktera se varila venku na otevrenem ohni. Atmosfera pripominala stare davne taborove casy. Jen kytara zustala stat v koute.Dnesni veceri si chpalci uz mohli vychutntnat jiz v nove jidelne, avsak na provizornich stolech. To ale vubec nikomu nevadilo.
Dalsi den behem dopoledne, kdy jsou kluci ve skolach, se patron Joseph venoval novym sirotkum, kteri zatim do skoly nechodi. Procvicoval s nimi matematiku a anglictinu.Odpoledne maji pracovni,dle potreby. Take sestra Epifanie chodi dohlizet na provoz noveho sirotcince. My jsme se behem dopoledne venovali opet nasim detem ve skolce, ktere maji novou ucitelku - sestru Editu. Musime uznat, ze z ni maji deti snad jeste vetsi respekt nez ze sestry Irene. Na dalsi jsme se rozhodly vymalovat pokoje chlapcu v nalem sirotcinci..

Nedelni mse v Utengule

Ze zvedavosti jsme se rozhodly ze tentokrate vyrazime na nedelni msi do Utengule opet se sestrou Epi. Cesta byla klikata a prasna, jelikoz jsme jely na pikypiky (motorka). Prestoze jsme dojely s nejmene pulhodinovym zpozdenim, vubec to nevadilo, jelikoz katecheze se zacala teprv rozjizdet. Mistni schola se opravdu vycajchnovala, hrali opravdu uzasne. Opet jsme si zadelaly na peknou ostudu, jelikoz nas cely kostel vytleskal dopredu pred oltar, kde jsme mely prohodit rec ve svahilskem jazyce. Gabca zabodovala slovy: Tumsifu Yesu Kristu a Habari za kanisani.../Pochvalen bud Jezis Kristus .../ A ostatni pokracovalo v anglictine. Udelaly jsme par fotek a pote uz nasledovala promluva sestry Epi. Po skonceni katecheze nas sestra prekvapila  nabidkou navstevy masajske vesnice, ktera se nachazi 5 km od tohoto mista. Sestra sjednala motorky a my se mohly odebrat daleko do buse. Tak tomu rikame Afrika vazeni... Vsude okolo se pasla pocetna stada krav a koz a krajinu zdobily stromy Mahango a baobaby. Po pulhodinove ceste jsme dorazily na misto, kde nas vitaly zastupy masajskych zen v jejich tradicnich satech. Nejprve jsme vsak musely pozdravit nacelnika tohoto kmene, ktery vysedaval pod velkym baobabem. Jelikoz jsme byly neocekavanou navstevou, nezdrzely jsme se dlouho (cca 2 hodiny) ... Zavedli nas do multifunkcni prazdne mistnosti zdeneho domku, ktery jednou slouzi jako skolka a podruhe jako kostel. Postupne se do mistnosti 4x5 m zacaly srocovat vsechny zeny kmene i s detmi. Pote jsme se prostrednictvim sestry Epi dozvidaly ruzne zajimavosti z jejich kultury. Byly jsme zvedave na belosku, ktera si vzala Masaje z mistniho kmene. Je udivilo, jaktoze mame odlisnou barvu vlasu, kdyz bydlime nedaleko od sebe.
Jelikoy jsme nemely muzsky doprovod, tak ani v nasi pritomnosti nemohli byt masajsti muzi, jelikoz je to jejich zvyk. Byly jsme trosku zklamane, protoze jsme se tesily na jejich tradicni masajske skoky, tance a hrdelni zpevy. Proto jsme zdvorile odmitly pozvani na obed se slovy, ze mozna prijedeme znovu.

Vylet do Tukuyu

Sobotni rano zacalo velmi hekticky. Puvodni plan byl vyjet v osm hodin, ale opet jsme vyjeli po africku o hodku pozdeji. Jelo nas sedm, Zuza a ja jsme se nakvartirovaly do kufru auta. Cilem cesty Michala a Chrise byla schuzka v Masoco ohledne noveho projektu. My ostatni jsme jeli se sestrou Epifanii navstivit jeji rodinu a po cestě jsme vysadili sestru Honestu. V Tukuyu se nase posadka premistila do taxiku, kterym jsme se prepravili pres neskutecne krasne bananove, kavove a cajove plantaze az k rodnemu domu sestry. Prekvapenim pro nas bylo, ze nas neocekaval pouze jeji otec, ale cela pocetna familia, ze ktere sestra pochazi (5 bratru a 3 sestry). Po privitani nas usadili a posleze nam nabidli ke svacince mandazi a horke sladke mleko. S usmevem jsme ho prijaly, ale vnitrni obavy nas provazely cely den. Hned pote nas sestra vybidla k prohlidce po okoli, kde nam ukazala jejich rozlehle plantazove pozemky. Byla to pastva pro nase oci, jelikoz zde je plno zelene a v Mahangu prilis sucho. Postupne jsme zacali obchazet domy jednotlivych pribuznych, kde nam bylo nabidnuto mleko v dalsi podobe a to kefirove. Rada odlehcila prekerni situaci jeho pozitim slovy: " Mnamy mnamy". Zdarne jsme to zvladly vypit a mohly pokracovat v seznamovani s dalsimi cleny rodiny. Pote jsme se sli s sikovnym Epifaninym synovcem Derekem jeste podivat k rece, kde nas doprovázely i deti, které se předbíhaly v tom, kdo nás bude držet za ruce. Mimy to jsme mohly shlednout take rybnik, kde plavalo spoustu hladovych ryb.To tedy byla podivana. Po prochazce nasledoval obed a rozhodnuti, ze zpet do Mahanga pojedeme daladala, jelikoz kluci spechali do Mbeya zarizovat potrebne veci. Okolo pul pate jsme vyrazily smer Mahango. V daladala nas opet potkala prihoda s kysanym mlekem. Typek sedici za Radou a Gabi tesne pred vystoupenim zgychal cely autobus jeho prave koupenym kefirem. Po celem autobuse se linul neprijemny zapach maziwy, ktery nas ujistil, ze se nam budou zdat mlecne sny. Po tom, co jsme si v dalsim daladala vyslechly par vyznani lasky, jsme se ubezpecily, ze nezustaneme na ocet :-).