2. 8. 2013 Patek (Zuza, Gabca)

Po spolecne snidani byl plan takovy, ze Miska, Tom, sestra Edita a Chris odjeli do Mahanga hledat nove sirotky. My s Radkou jsme sly za detickama do skolky. Deti mely za ukol nakreslit zirafu - twigu a pak si vyzadaly a chtely nakreslit jeste dite. Pak jsme si sli zablbnout ven. Zopakovaly jsme si oblibene rikanky a ukazovacky a zacaly zpivat jednu novou "Dame pravou ruku sem a levou ruku tam..." Protoze to bylo neco noveho a jeste k tomu cesky, detem se to moc libilo. Aby deti rozumely o cem zpivaji, naucime je to i anglicky. Jelikoz sestra Irine dnes pomahala v kuchyni, mely jsme deti na starost samy. Vymyslely jsme novy zpusob, jak jim rozdavat vitaminy v podobe bonbonu tak, aby kazdy dostal jeden. Jakmile totiz deti uvidi bonbony, zacnou se predbihat v tom, kdo jich ulovi vic: "pipi mimi mzungu". Vytvorily radu a po jednom jsme je poustely do tridy, kde Zuza davala bonbony. Mezitim s nimi Gabca s Radkou opakovaly cisla. Po narocnem dopoledni jsme jim jeste na rozloucenou pred vikendem rozdaly kasi.
Potom jsme si udelaly mensi oddych u kavicky a pritom nas napadlo udelat mensi lumparnu. Potaji jsme Chrisovi vzaly jeho basketbalove kratasy a zasily mu nohavice. Jake to melo dopady se mozna dozvite pozdeji.
Po spolecnem obede jsme sly pripravit a nalinkovat chodbu v sirotcinci, kterou budeme zitra malovat na bilo. Potom jsme vsichni vyrazili autem do Mswiswi, kde jsme ocekavali prijezd Michala. Cekani jsme si zprijemnili piveckem s koblizkama. Sice jsme Michala nejdrive podezrivali, ze zaspal v autobuse ci zapomnel vystoupit, ale nakonec jsme se ho prece jenom dockali. Po prijezdu do Mahanga jsme se jeste sesli u spolecneho stolu a pak uz hajdy na kute.

31.7.-2.8.2013 Cesta za sirotky (Miska a Tom)

Aneb jak najit sirotky a spravne rozhodnout o pomoci jim.
Chris pred casem poslal list starostum okolnich vesnic s tim, aby pripravili seznamy sirotku, jejichz situace je natolik tiziva, ze by pro ne bylo nejlepsi umisteni v nasem sirotcinci. Zadani je jasne, ale provedeni znacne pokulhavalo.
Zacali jsme v Utengule, kde jsme obdrzeli seznamy ze vsech vesnic. Kdyz jsme videli, ze jen v Mahangu ma byt 80 sirotku, skutecne jsme se zhrozili. Pozdeji se v Mahangu zjistilo, ze tam jsou zapsani i sirotci, kteri prisli jen o jednoho rodice nebo svobodne matky,...VEO ( village executive officer) se na to koukal a rika: proc je tady zapsan i muj syn....vypadam snad jako mrtvy:-).

31.7. Streda ve znameni ukradene identity (Miska)
V Utengule jsme postupne podle seznamu chodili od domu k domu, resp. od chyse k chysi. Prichazeli jsme do kontaktu spise s lidmi, kteri se momentalne o dane sirotky staraji - samotne deti byly ve skole. Pomery techto lidi jsou ruzne, ale temer vsichni byli chudi jak kostelni mysi. Prochazite se vesnici, domy se od sebe nijak zvlast neodlisuji, az na vyjimky. Bida je vsude, kam oko pohledne. Z ceho ty deti, at uz sirotci ci nikoliv, ziji? Jaka je jejich budoucnost?
Jak tizive na me dolehalo rozhodovani, komu muzeme a komu nemuzeme pomoci. Protoze, prestoze bychom radi pomohli vsem, nejde to.
Prvni chyse: asi 70 leti prarodice se starali o dva kluciny (16, 17), mladsi je na zakladni skole, starsi ji letos dokoncil. Ale cekalo ho neco velmi neprijemneho a pro nas ztezi uveritelneho: Prestoze zaverecne zkousky udelal, nemel penize na to aby zaplatil poplatky za samotnou zkousku ci vstupni poplatky na stredni skolu. Nejaky spekulator se stejnym jmenem vedel jak toho vyuzit a aniz by sam testy prosel, prihlasil se k testum naseho sirotka Godfreye. Neco nepredstavitelneho. Pro Godfreye to znamena, ze zkousku mu nestaci jen opakovat, ale musi nastoupit do dvou poslednich trid, coz znamena ztratu 1,5 roku. Kdyz jsme rodince nabidli alespon podporu kluku na studiu, byli radi. Godfrey musi ale zaplatit za opakovani rocniku, na to by sam nemel, je to neco okolo 700 Kc. Rekli jsme mu, ze se mu budeme snazit najit sponzora, hned sedl na kolo a jel se informovat do skoly, co musi splnit, aby mohl opet nastoupit.

Dalsimi pripady byla nedavno osirela rodina,5 kluku a jedno devce. Ctyri bratri byli poslani k pribuznym, kluk a holka zustali sestarym dedeckem. Mame pro ne misto, uvidime, jak se rozhodnout samotne deti a dedecek. Pak tady byli sirotci pouze s matkou, ale podporovala je babicka, takze poptame se na ne zase za cas a uvidime, co pro ne budeme moci udelat. Mimo jine jsme narazili na potomka nemeckeho vojaka...hned na prvni pohled byla svetlejsi nez jini osadnici, tak namto nedalo a zeptali jsme se;-). Take se starala o sirotka, ale rodina vypadala docela zajistene, rekla bych ze vysoce prekracovali prumer. Posledni a nejzavaznejsi pripad se nasel sam, aniz by byl zapsan v seznamech. Babicka a tri kluci. Sama ani nevedela jak jsou stari, byla naprosto bezradna, 2 z nich meli chodit do skoly, ale odmitaly. Jako jedina ze vsech opatrovniku bez vahani odpovedela ANO na presun 2 mladsich kluku do sirotcince. Ten nejstarsi mel 18, ten uz vi, jak se o sebe postarat. Mladsi kluci vypadali uzkostlive, nemluvili, nesmali se, nereagovali. Srdce mi, tentokrat jednoznacneji, rikalo: Tihle musiodsud pryc.

1.-2.8. Londyn a Slova (Tomas)
Africke deti maji nejen podivne osudy, ale casto take zvlastni jmena. Behem 2 dnu jsme navstivili dalsi deti, z nichz pro primou podporu a pripadne umisteni do sirotcince prichazi uvahu dva, jmenovite Landan a Maneno, v prekladu do cestiny Londyn a Slova. Prvni jmenovany, Londyn, zije ve vesnicce Iduya, kousek od Utengule. Mistni ourada nas zavedl za jeho prarodici, se kterymi zije. Deda si zrovna opravoval boty a babi, byla v chatrci, Londyn ve skole. Kolem chatrce byla sousta cihel, ktere nas privedly k otazce, k cemu poslouzi. Prarodice Londona nam vysvetlili, ze tenhle 12 lety klucina sam dela cihly proto, aby pro ne a pro sebe postavil novy a vetsi domek. Sami prarodice praci nemaji, co nas ale zarazilo, ze nemaji ani pole, a tak jsou odkazani pouze na prilezitostnou praci a pomoc od sousedu. Vypada to vsak tak, ze v tomto pripade vztah mezi prarodici a ditetem funguje velmi dobre, coz nas vede spise k nazoru pomoci pouze materialne a bez umisteni do sirotcince. Nicmene jsme tuto moznost prarodicum sdelili a bude zalezet na nich, jak se spolu s Londynem rozhodou. Pote jsme se vydali za Londynem primo do skoly. Setkali jsme se v reditelne, kde nam Londyna pan reditel popsal, jako vyborneho studenta, ktery jeste pomaha pri uceni ostatnim. Nahledl jsem do jeho studijnich vysledku, ktere byly 3. nejlepsi v rocniku. Do skoly ho pritom neposlali sami prarodice, ale sousede.

Dalsi den, o poznani smutnejsi pribeh sirotka jmenem Maneno. Maneno prespava ve vesnici Simike, nedaleko od Mahanga, u sve praprababi a jeji dcery. Obe byly zrovna na poli, ale Manena jsme nasli diky zene, ktera mu dava jidlo za to, ze ji pase kozy. Nikdo nevi kolik je mu skutecne let, vi se pouze, ze pred dvema lety prestal chodit na zakladni skolu, kdy byl ve 4.tride. Da se tedy odhadnout, ze mu muze byt cca 13 let, ale uz na pohled je zjevne, ze je podstatne starsi. Byt se na zakladni skole neplati skolne, deti potrebuji uniformu, pomucky a pod. a pokud nejsou penize, dite prestane do skoly chodit. To je i pribeh Manena, pasacka koz. Na otazku, jestli by se chtel do skoly vratit se mu alespon na okamzik objevil zablesk v ocich a souhlas. Tady jsme byli na spravnem miste. Na misijni stanici se nyni uvolnilo jedno misto, projedname co nejrychlejsi presun dite a posleme ho do skoly.

31.7. 2013 Hura za detmi do skolky (Gabi, Zuzi)

Jako kazdy rok tak i tento navstevujeme dopoledne skolku v Kajunjumele. Do skolky chodi okolo 30 deti. Mezi detmi poznavame i zname tvare, mezi ktere patri i nas oblibenec Juma. Deti jsou ve veku od 5 do 7 let, proto jsou mezi nimi individualni rozdily v tom, co uz umi a znaji. Musime uznat, ze to neni snadne ukocirovat tak velkou skupinu deti, obzvlaste tak divokych. Proto obdivujeme sestru Irine, ktera si dokaze snadno a rychlo zbudovat respekt u deti. Vzdy nas potesi, kdyz se po ranu blizime ke skolce a deti krici radosti "wazungu" (belosi) a pritom vesele poskakuji a mavaji rukama.
Bezny den ve skolce vypada asi takto: skolka zacina okolo 8. hodiny. Nejprve se detem venuje sestra Irine a uci je pismena, slabiky, cisla a zaklady scitani a odcitani. Kazde dite ma svuj sesitek, kde si procvicuje jednotlive ukoly. Oproti lonskeho roku jsme u deti zaznamenaly pokroky. Myslime, ze je to hlavne tim, ze se zmenil zpusob vyuky. Kdyz jsme tady byly poprve, deti se ucily mechanicky postupne odrikavat cisla a pismena za sebou. A kdyz jsme se jich zeptaly na konkretni cislo uprostred rady, nebyly schopne odpovedet a musely si to odrikat pekne od zacatku, aby dokazaly rict spravnou odpoved. Nyni kdyz napiseme jedno cislo na tabuli, nektere z deti hned vykrikne a uhodne to. Deti, ktere jeste neumi psat, se zatim bohuzel nechytaji. Obdivujeme sestru Irine, ktera se snazi detem venovat a systematicky jim rozdavat ukoly podle jejich schopnosti. Sestra Irine nam da potom prostor, abychom se detem mohly venovat my.

Nasim ukolem ve skolce je pomoci pri vyuce deti. A proto se snazime deti naucit zabavnou formou cisla, barvy, zvirata, ovoce a zeleninu a domaci potreby ve svahilstine a pote si vse procvicovat. A jelikoz jsou ve veku, kdy si dobre zapamatuji nove pojmy, snazime se je naucit tato slova i v anglictine. Pri vyuce nam pomahaji obrazky, kterymi je skolka vybavena. Mezi nejoblibenejsi cinnost deti patri kresleni, jelikoz je to pro ne vzacne. Zatim mely za ukol nakreslit maminku a ovoce. Zajimavosti je, ze i kdyz dostanou vetsi papir, nakresli pidi obrazek do rosku papiru. Kdyz usoudime, ze deti uz nejsou schopne udrzet pozornost, vybehneme s nimi na dvorek pred skolku a zacneme s nimi tancovat a zpivat: "huhu haha banana koko baobab...", coz je jejich i nase oblibena pisnicka. Take se nam podarilo naucit je ukazovacku Hlava, ramena, kolena, palce ve svahilstine i anglictine. Jejich motoriku se snazime zdokonalovat pomoci her s balonem - hazeni do kruhu, kopani do branky, prihravani si navzajem a pritom vyvolavani nasich jmen pro snadnejsi zapamatovani.

Jeste mame v planu s detmi napr. navlekat koralky, naucit je tvary, anglicke rikanky a zakladni anglicke fraze. Potom, co si s detmi uzijeme dopoledne venku, se jim podava kase, kterou nam vesele nabizeji z jejich usmudlanych hrnicku. Nerady se nechavame premlouvat, ale zatim jeste stale odolavame. Potom co deti naplni sva briska, se sepise absence, spolecne se pomodli a podekuji za uplynule dopoledne a pak uz Safari njema.
Prestoze jsou deti hodne divoke a predbihaji se v tom, kdo nas bude dele drzet za ruku, jsou vdecne za kazdou aktivitu, kterou si mohou vyzkouset.

29.7.2013 Zacina novy tyden (Miska)

Pro me novy tyden pracovne nezacal, ale s radosti vam popisu, jak pracovali jini :-). Budiz mi omluvou moje nove nalezena alergie - alergie na prach. Zkolila me dokonale. Od nedele rana me to laplo a uz me to asi nepusti. Slzi mi oci a neopoustime vlezla ryma, jsem spuchla jako kulicka, boli me hlava a nemam na nic energii, k nicemu chut....coz je pro dobrovolnika a pracovnika Bez mamy dusevni peklo. Skoro cele pondeli jsme prolezela a premyslim z ceho ta alergie vznikla a proc prave ja:-). Uvazuji, ze se budu muset premistit na jine pusobiste, traba do Igogwe, ale nechci sve milovane Mahango opustit, zrovna ted kdyz je tady spoustu prace a veci k reseni. A tak jsem dnes alespon udelala dalsi hokus pokus s ohrevem vody na nasem solarnim pristroji. A musim rict, ze voda se tentokrat nahrala natolik, ze skutecne nebylo mozne v ni udrzet ani spicku prstu. Udelalo mi to radost, ale stale nevime, jestli se znicili bakterie ci nikoliv. Kdyz Chris zhanel zavarovaci teplomer, tak nikdo z prodavacu nevedel vo co go. A tak jsme s holkama vyuzili horkou vodu k prani pradla. Sestry, ktere se na nase pokusy dost nevericne divali, byli skutecne prekvapene a sirotci vyvalovali kukadla. Dokonce se na to prisli podivat i mistni oslici;-).

Odpoledne Tomas a holky smerovali k sirotcinci vymalovat dalsi pokoj. Ja jsem to jistila zdalky, zalezla na stanici, schovana pred prachem. Porad mi klepali na dvere sirotci, aby zvedeli, kde je Tomas. Slibil jim totiz fotbalek. Nakonec se ho dockali a zahrali si tesne pred tim nez jim uplne zapadlo slunce a tma je zahnala zpet domu.

26. 7. - 29. 7. Vikend in Mbeya (Radka, Gabca, Zuza)

V patek po pracovnim dopoledni jsme se kolem 15. hodiny s Chrisem vydaly autem do Mbeya, kam jsme vezli potrebnou pomoc. Cesta trvala asi hodinu. Prvni zastavka vedla do mistniho stacionare pro stare lidi k doktoru Magogovi, kteremu jsme vezli leky, bryle a veci pro vdovy a sirotky. Dalsi cesta vedla k bibi, zene od Babu, ktery v soucasne dobe pobyva v Mahangu. Te jsme vezli mast a leky na bolesti kloubu. Dnesni ukol byl splnen, a tak jsme jeli do Chrisova domu, kde nam Chris se Zuzi pripravili vytecnou veceri. Nasledovala kava, ktera nas mela nastartovat po pracovnim dni na zabavny vecer ve viru mesta Mbeya.

 Sobotni dopoledne bylo pracovni, jelikoz jsme navstivili Texas Children'5s Hospital, kam dochazi mistni nemocne deti, vetsina z nich je HIV pozitivnich. Bohuzel zena, ktera zde pracuje, a mohla nam podat vice informaci, byla nemocna. Dalsi navsteva vedla do sirotcince, ktery funguje od roku 1971. Zena, jmenem Anna, ktera ho zde vede, se dnes uz stara o 119 sirotku. Na otazku, kolik mate zde pracovnic, odpovedela, ze zadne, nebot stat je nepodporuje a nemela by je z ceho zaplatit. A tak se snazi vest starsi deti k tomu, aby se staraly o ty mladsi a kazdy vecer ji chodi po praci pomahat jeji syn. Ziji nebo spise prezivaji jen s pomoci a prostredku, ktere jim lide donesou. Nyni je pro Annu dulezite sehnat leky pro divku, ktera je po autonehode a operaci nohy. Potom nas zavedla do male mistnosti plne ruznych veci, obleceni a latek, kde zpoza hromady na nas vykukovala cerna ocka male asi trimesicni Benedicty, ktere zemrela matka. Na rozloucenou nam nekolik deti zazpivalo.

Poslednim zastavenim byla charita, kde jsme cerpali inspiraci pro vybaveni naseho sirotcince v Mahangu. Kolem 15. hodiny skoncilo nase poslani v Mbeya a Chris nas zavezl na misto, o kterem mistni lide z chudych ctvrti nemaji ani poneti. Byl to paradox shlednout v jednom dni na jedne strane chudobu a bidu malych sirotku a na strane druhe hotelovy luxus se sirokym vyberem jidel a drinku s bazenem, tenisovym kurtem, pristavaci plochou pro vrtulnik... Zde jsme si uvedomili silu a moc penez. Toto misto zvane Utengule Coffee Lodge se nachazi v busi blizko zoo, kde se vsude kolem rozlehaji kavove plantaze. Hotovy raj na zemi, pripominajici Zanzibar. Ikdyz jsme si to navenek uzivali, uvnitr nas se misily divne pocity plynouci z techto extremne rozdilnych zivotnich podminek. Setrvali jsme zde az do zapadu slunce, ktery je vsude na zemi okouzlujici.

A dnesni noc? Skvela, v davu rytmicky se pohybujicich se boku cernych hochu :-). Styl jejich tance byl pro nas zahadou - od tance typu koroptev po kralika.
Po protancene noci jsme si doprali odpocinku. Bez snidane jsme pospichali do kostela na trihodinovou msi, pak obed, kava, klid.
Hodnoceni tohoto vikendu? Mise byla splnena a my se mohli pripravit na cestu zpet do Mahanga. Diky Chrisovi mame spoustu nezapomenutelnych zazitku a on jiste taky.
   

27.7. Salamova metoda (Tomas)

Vsichni to dobre znate...salam krajite postupne, po koleckach az ho snite cely. Presne takovym salamem si pripadam byt. Predevcirem jsem psal o "daru" v podobe pole na pestovani ryze a nasem prispevku na stavbu plotu kolem vodarenske veze. Dnes za mnou starosta prisel, ze by potrebovali jeste novy spinaci plovak, protoze stary je rozbity. Jsem zvedav s cim prijde priste, mozna budeme stavet novou vodarenskou vez... Aby toho nebylo malo, prisel za mnou odpledne jeste hlavni kopac vodovodni pripojky do sirotcince, ze cena vykopu, na ktere jsme se dohodli, je mala a ze chteji vice, protoze zjistili, ze jde o delsi vzdalenost nez si puvodne mysleli (nezaujatym ctenarum podotykam, ze to zjistili pote, co vykopali asi 50 m pripojky). Rekl jsem jim, ze pokud se jim to nelibi muzou jit... tak uvidime, mozna budu tu pripojku kopat sam. V tom pripade se vratim domu jako sampion v kulturistice. Poznamka pro Michala: zacni masirovat svaly, kamo.
V poledne jsme se s Miskou opet pustili do solarniho ohrivace vody. Tentokrat jsme si vyrobili z armatury korpus, ktery jde lepe natacet dle pohybu slunce. Voda byla horka, ale nevime, jestli prosla varem. Zitra to zkusime znovu a misto plechovky, na ktere hrnec stoji vyrobime neco svetla prostupneho, aby se hrnec zahrival i ze spodu.

S Miskou jsme sli odpoledne do sirotcince, chteli jsme vymalovat dalsi pokoj v sirotcinci, ale nebylo cim. Vsechny valecky jsou cinske smejdy a jsou znicene. Mame spotrebu 1 plechovka barvy a 1 valecek na 1 pokoj. Tak jsme alespon blbli s klukama a pomalovali jsme je v obliceji na masaje.

Po navratu si nas odchytla sestra Epifanie, aby nam ukazala policka, ktera potrebuji oplotit, aby se tam nedostaval dobytek. Minule jim tam vlitly mistni kravy a pozraly, co se dalo. Ayubu, ktery ze vsech sirotku pracuje nejtvrdeji a na policku stravil spousatu casu, kdyz to zjistil, rozplakal se a chtel volat policii. Epifanie si uz nekolikrat ztezovala na mistnich uradech, ale po nekolika marnych pokusech o napravu to vzdala. Nyni nas prosi, jestli bychom nepomohli s oplocenim. Musime zjistit, kolik stoji metr pletiva a uvidime. Bylo moc hezke videt, jak se kluci o policko staraji, jak jsou hrdi na to, ze si dokazou neco sami vypestovat. Epifanie ma plan, ze kazdy sirotek, ktery bude v sirotcinci, bude mit sve male policko, na kterem bude sam pestovat a ucit se.

26.7.2013 Pohrebni den (Miska)

V patek rano byl na stanici rozruch, zahy jsme se dozvedeli, ze zemrel soused, manzel Mamy Ashi. Z oken stanice bylo videt jak se u jejich domu srocuji davy...ozyval se plac, krik a lamentovani. Po snidani se chystal Chris s Tomem vyjadrit soustrast pozustalym a my holky jsme se take pridaly, protoze mamu Ashu zname a je to mila a hodna africka zena. Vsichni jsme se vydali smerem k nim, ale krome Chrise jsme byli vsichni trochu narozpacich, obzvlaste kdyz jsme se dovedeli, ze pohreb bude trvat 3 dny. Vrtalo mi hlavou jak v takovem horku ve vesnici bez elektriny, chteji telo neboztika prechovavat. CHRIS mi vysvetlil,ze muslimove pochovavaji telo jeste v den umrti, coz me trochu uklidnilo. Blizili jsme se k domu, kde zrovna kulminoval narek. Lide chodili do chyse, zrejme rozloucit se se zemrelym. Ani nedokazu popsat, jak me prekvapily emoce, predevsim u muzu, protoze u zen se to ocekava, ze jsou placky. Kdyz jsme vchazeli do prvni mistnosti chyse, ritil se ven muz s velkym krikem a narkem, prastil se do dveri a jeho narek neustaval. Venku mohutne vzlykaly dalsi divky v pristresku kdosi tisil hystericke projevy zen, pod sterchou se v slzach valeli jini muzi - nekteri stezi popadali dech. A vsude okolo byly jiz desitky pohrebnich hostu. Vesli jsme do prvni mistnosti, kde se modlily zeny, vsem jsme podali ruku se slovy ,,POLE''....coz je vyjadreni politovani. V mistnosti s neboztikem byl naval a ozyvaly se odtamtud nezvykle bezprostredni emoce, a tak Chris usoudil, ze cpat se tam by nebylo uplne nejvodnejsi, takze jsme toho byli usetreni. Venku jsme museli jeste nejaky cas setrvat u domu, protoze ihned odejit by nebylo vhodne. Jako hostum nam ihned uvolnili lavicku a zidlicky. Behem toho jsme se dozvedeli, ze to byl pomerne vyznamny clovek z vesnice. Muslim, puvodne bohaty, ale kdyz pojal tri zeny za manzelky, zchudnul. Tady v Mahangu je opravdu vyjimecne mit vice zen, prestoze je tu vetsina muslimu. Je to velmi chuda oblast a temer nikdo si to nemuze dovolit. Pred casem dostal mrtvici, nemohl se temer hybat, ale na co umrel nikdo vlastne nevi. Narek v dome postupne utichl, ale zase vzdy kulminoval jak se objevil nove prichozi host, obzvlaste pokud patril k blizke rodine. Slunce se vyhouplo uz vysoko na oblouhu a nemilosrdne prazilo. Zacal se stavet stan (pristresek), aby tam hoste cely den vydrzeli. Jenze staveni probihalo, jak jinak nez poafricku, nejdriv se kdesi vyhloubily jamy a do nich zapichaly bambusove tyce a pak se prislo na to, ze plachta pres ne prehozena se neda nikde poradne zakotvit a tak se zacalo na novo, tentokrat z jineho konce. Pro Afriku totiz spise plati:,,nemer a trikrat rez":-). Take se tady varilo pro vsechny hosty jidlo...vetsi kuchyn pod sirym nebem jsem nevidela. Kvuli ramadanu se jedlo az po setmeni.

Celkem jsme tam setrvali asi hodinu a pak jsme se rozesli ke sve kazdodenni praci. Gabca sla do skolky, tentokrat v doprovodu Radky a Zuzky, ja, Tomas a Chris jsme se odebrali k sirotcinci domalovat vnejsi stenu u servisni budovy, vnitrni strany dveri,... Kdyz se k nam pak pripojily holky, stihlo se jeste pred obedem natrit podkladovovou barvou okna.
Po obede nas holky opustily: Chris pozval vsechna svobodna devcata na vikend do Mbeya. A mel byt zahajen uz dnes vecer poradnou africkou diskotekou. Avsak jako spravne dobrovolnice Bez mamy nesmerovaly do Mbeya jen za pouhou zabavou, ale take predat pomoc skupine senioru v podobe leku a bryli od darcu z Ceske republiky ( zdravotni skola ve Frydku-Mistku, atd.) a financni podpory od klubu 75 (Iveta Holoubkova a spol.) v hodnote 5200 Kc, coz je 400 000 TZS. Take navstivili katolicke centrum, abychom se inspirovali vyrobou stolu a lavic pro sirtocinec a v neposledni rade se ucastnily akce, ktera byla v Mbeya poradana pro sirotky na spestreni volneho casu. Ale o tom vsem nam jeste budou jiste barvite vypravet.
Ja a Tom jsme odpoledne dokoncili podkladovy nater oken a sli jsme chystat promyslenejsi konstrukci solarniho varice, tak at nam ho nebere vitr a tak at jsou spravne nastveny uhly. Diky duvtipnemu darku pro sirotky (sada pravitek od manzelu Albrechtovych), jsem si mohla udelat nazornejsi predstavu o tom, jak by se mel takavy varic, pro tropickou trajektorii slunce, konstruovat. Ted uz mame lepsi material...zitra jdeme na novo do toho!