Puvodne jsme chteli pockat tyden s prijetim novych sirotku, protoze vsechny pokoje na stanici jsou plne, dokonce Michal s Chrisem museji prespavat v pokoji Abu a Ayubu. Jenze sestra rikala, ze toto problem neni, daji se prece matrace na zem a muze tu spat deti habadej. A tak se pro sirotky jelo uz ve stredu a ne az v pondeli.
Jeste pred odjezdem pro ne se muselo vyresit neco ohledne nabytku pro jidelnu a kuchyn. Odpoledne jede Michal a Chris do Mbeya objednat nabytek a hlavne se poohlidnout po inspiraci k vyrobe kamen na vareni pro cca 80 sirotku. Neni to zadna legrace, malokdo takove veci tady umi a koupit tu takovy hotovy produkt je nemozne. A take bylo temer nemozne sjednotit evropske a africke predstavy o servirovacim stolu....my, Evropane mame tendenci vse do detailu promyslet a jsme zvykli tak cinit, abychom nasli nejlepsi a nejefektivnejsi reseni. Africane toto neznaji, vychazeji jen z predpokladu, ze uz se neco jakztakz osvedcilo. Jeste ze se nam podarilo prosadit, aby servirovaci stul byl nizsi nez bezny....prece nebude kucharka nabirat porce, z hrnce pro 80 lidi, ze zebriku:-).
Pred obedem prijel Tom a Chris jiz s Fredem Siyawezim a Manenem. Oba chlapci byli prekvapive upraveni a v cistem svatecenejsim obleceni.
Me evropske predstavy o tom, jak to muselo byt pro deti bolestive opustit sve dosavadni opatrovniky, se nastesti ukazaly byt naprosto liche. Manenovy prababicky pry nakonec Manenena pustit nechtely - rozmyslely se, ale ne pro stesk, ale pro levnou pracovni silu. Kdyz VEO pohrozil privolanim policie - detska prace je v Tanzanii zakazana -svolily k odjezdu. Maneno jim podal ruku, ale naskocil rychle do auta a uz se ani neohledl. Fred si to take nerozmyslel, ani jeho dedecek. Jen dekoval. Dedeckovi, ktery se stara o postizeneho chlapce, na ktereho nemohu prestat myslet, jsme slibili take pomoc.
Kluci se dnes adaptovali rychle, jejich stastne pohledy sirili pocity stesti dal. Kez by takovych veselych tvari rychle pribyvalo. Fred se jeste ani nestihl se vsemi nami poradne seznamit a uz prosil Chrise a me at ho naucime anglicky taky tak dobre, jak umi Chris.
Ja a Tom jsme jeste odpoledne jeli koupit do Mswiswi kredit na internet a odeslat blog, eedli jsme si do restaurace, popijeli pivko, koupili si arasidy od klucika, ktery mohl byt tak stary jak muj bracha, poctive a trochu nervozne nam balil paklik arasidu. Za nedlouho prochazel kolem jiny hoch s arasidy, mel tak hedikepovany zjev, ze mi ho bylo lito. KDYZ JSME SI OD NECH CHTELI koupit arasidy za 1000 tzs =12 Kc, tak nevericne mrkal a znova se ptal jestli skutecne za tolik.
Holky odpoledne malovaly dalsi mistnosti v sirotcinci. Vecer jsme nachystali misto na spani pro nase nove kluky, samozrejme nechtelo upevneni site, ktrou jsme jiz za svetla celovek radne vyspravili, protoze byla derava skrz na skrz.
No comments:
Post a Comment